(autor: Marianne Williamson)
Pro vás oba
Zapomeň na
logiku,
zapomeň na svou
mysl,
otevři své srdce
a pojď se mnou.
Mívala jsem zvláštní slabost pro mořské
panny…
Měla jsem pocit,
že často potkávám muže, kteří se ztratili na moři. Našla jsem je a povzbudila,
doplavala s nimi domů a pomohla jim znovu se postavit na nohy. Ale potom
jsem se musela vrátit zpátky do moře, protože jsem měla jen rybí ocas. Záviděla
jsem ženám s lidskýma nohama, které mohly přivítat tyto muže na pobřeží a
žít s nimi na souši. Litovala jsem se po všechny ty noci, kdy jsem sama
plavala v rozbouřeném moři a jedinou společností mi, mezi schůzkami
s tonoucími námořníky, byly hvězdy na obloze. Toužila jsem po muži, který
by dokázal plavat bez mé pomoci.
Naše nejhlubší lidská potřeba vůbec není
materiální..
Naší nejhlubší
touhou je být viděn. Potřebujeme dobrodružství. Potřebujeme smysl. Potřebujeme
identitu. Potřebujeme lásku. Někdo, kdo nás viděl láskyplnýma očima, nás
probudil z říše duševně mrtvých. Většina lidí trpí příšerným stresem
z toho, že kráčejí světem neviděni, jako pouhé číslo nebo kolečko
v neživém stroji.
Ty i já víme oba
o svých temných stránkách. Máme svá citlivá místa, miláčku, i bloky vůči lásce.
Pokud si to neuvědomíme, budeme si navzájem ubližovat a působit jen bolest.
Tyto naše temné stránky by mohly zničit náš vztah. Přemýšlejme o tom, než se
vydáme na cestu. Ve skutečnosti jsme byli svedeni dohromady proto, abychom se
uzdravili. V tvé povaze je něco, co určitě otevře mé neuzdravené rány, a
já zase otevřu ty tvoje. Ale můžeme tento vztah vnímat i jinak. Díky Boží
milosti se může stát prostředkem uzdravení, a ne citovou mučírnou. Myslím, že
pak budu moci na těchto stránkách své povahy pracovat a ty budeš moci pracovat
na těch svých. Můžeme je dokonce přerůst. Jen potřebuji, abys věděl, že se
snažím. Prosím, sdílej to se mnou a nesnaž se mě napadat nebo odsuzovat za
poranění, která jsem utržila. A já se budu ze všech sil snažit oplácet stejným.
Takto k sobě přivoláme svatost a náš vztah se může prohloubit. Odpusť mi,
pokud můžeš, a já slibuji, že se ti také budu snažit odpustit.
Může být účelem
vztahu vzájemné jitření našich ran? Svým způsobem ano, neboť právě tak probíhá
léčení; temnota musí být odhalena, aby mohla být přeměněna. Intimní vztah nemá
být místem, kde se můžeme skrývat před svými slabostmi, ale spíše místem, kde
se jich můžeme beze strachu zbavovat. Podvědomě vyhledáváme vztahy, které nás
vyzývají, abychom zapojili svá nejoduševnělejší já, a zároveň nás svádějí
k tomu, abychom propadli těm nejvíce neurotickým modelům svého chování.
Někdy když na
tebe myslím, uvažuji o světě za dveřmi, které jsme neotevřeli. Otevřeme je
někdy později, v daleké budoucnosti, v jiné dimenzi, než je tato, a
dokončíme to, co jsme načali oné jasné noci? Je toho k vyřčení víc, ale
nedostává se nám slov. Je toho k vidění víc, ale chybí nám oči. Je toho
víc, co můžeme milovat, ale nemáme na to připravené srdce…
Zatím, má lásko.
Zatím. Věřím totiž v sílu lásky a v to, že planety jsou magneticky
přitahovány ke svým oběžným drahám. A tebe to táhne, abys kroužil okolo mě,
stejně jako já toužím kroužit okolo tebe. Budeme kolem sebe navěky kroužit,
protože naše oběžné dráhy to k sobě táhne. Způsobilo to středové slunce a
jeho světlo, ať už je mdlé, nebo zářivé, ať je vidíme přímo před sebou, jen
periferně, nebo je občas i ignorujeme – vždy nás bude volat zpátky k našim
srdcím. A tak začínáme všichni: jako princ a princezna, kteří touží jeden po
druhém, bloudí cizími zeměmi a hledají toho, koho ztratili.
Drahý Bože,
modlím se za
lásky své minulosti,
za ty, kdo mě
vybrali
i za ty, kdo ne.
Modlím se za
jejich štěstí,
za jejich růst a
blaho.
Kéž jsou jejich
srdce naplněna světlem
a jejich touhy
plně uspokojeny.
Kéž najdou, co
hledají,
i když jsem to
nemohla být já.
Amen.
O vesmírných kapitánech a andělech
Přišla jsem si
pro tebe,
přišla jsem si
pro tebe,
ale ty jsi mě
nemohl vidět.
Přeplavala jsem
moře,
přešla po žhavém
uhlí,
tisíckrát pro
tebe zemřela.
Ale když jsem
dorazila k cíli,
spal jsi.
Vypil jsi jejich
lektvary
a já tě nemohla
probudit.
Přišla jsem
včas,
ale ty jsi měl
zavřené oči.
Častokrát se za
něco modlíme, a když se to pak skutečně stane, celý ten zázrak propásneme.
Mnozí říkali: ,,Kéž bych našel velkou lásku,“ aniž by zaznamenali, že stojí
přímo před nimi. Velmi často je důležitější naučit se jak lásku rozpoznat, než
jak ji získat. Zvláště pokud jsme čekali dlouho, může se naše mysl zákeřně
postarat o to, abychom lásku neviděli ani tehdy, když se konečně objeví. Někdy
se láska zjeví, jako by to byla kosmická loď přistávající za naším domem.
Vystoupí z ní kapitán a řekne nám: ,,Zdravíčko, jsem tu, abych tě odvezl.
Tak pojď. Odlétáme!“ Přesto jej tolikrát odmítneme a vymlouváme se: ,,No, víš,
já prostě nemůžu odjet tak narychlo. Vlastně ani nemůžu uvěřit, že jsi tady.
Kolik mám času na to, abych si sbalila?“ A on odpoví: ,,Ani chvilku. Celý svůj
život jsi strávila přípravami. Teď musíme rychle jít. Když budeš otálet, tvé
oči se přizpůsobí a ty už mě nebudeš schopna vidět. Přistál jsem jen na skok,
abych tě vyzvedl. Máš maximálně hodinu. Další plány si můžeš spřádat na
palubě.“ Kapitán vidí, že jsme zmatení, ale on je na tom stejně. Cožpak jsi
právě o tohle nežádala celé roky?“ ptá se. ,,Vlastně ano,“ přiznáme, ,,žádala,
ale asi jsem si nikdy nemyslela, že bys opravdu přišel, tak jsem si tu zatím
zařídila život po svém.“ ,,Podle tvých nočních modliteb soudím, že za moc
nestál,“ poznamená kapitán. ,,Tak pojď, jestli letíš s námi. Nemůžu čekat
věčně.“ A pak vyslovíme, pokud ji vyslovíme, tu nejtragičtější větu ve svém životě:
,,Ne, děkuji.“ Ne, rozhodla jsem se odmítnout tento let, i když ho zoufale
chci. Ne, teď nechci odletět, i když tady prožívám hotové peklo. Ne, nezvolím
si cestu divoké, radikální a opravdové lásky, i když vím, že bez ní umírám.
Myslím, že se prostě spokojím s tím, že tohle ,,stačí“.
Nečekali jsme,
že láska probudí naše nejhlubší obavy, nejistoty a pochybnosti. Mysleli jsme,
že nám přinese rychlejší úlevu. A tak jsme ji chtěli, ale zároveň nechtěli.
Když živoříte velmi dlouho v žaláři, pak vás ve chvíli, kdy spatříte
světlo, vlastně rozbolí oči. Ježíš řekl: ,,Připravte se, neboť až přijdu,
přijdu rychle.“ Hluboká láska se často objeví náhle, jako ta kosmická loď za
domem. Před odletem zbývá jen málo času na přípravu, jen záblesk příležitosti
těsně před startem, pak se vlna zlomí a je po všem. Budu málo času na sbalení
věcí, proto je nejlepší cestovat životem nalehko. Bude málo času na rozloučení,
proto je nejlepší nežít s lidmi, se kterými jste se měli rozloučit už
dávno. Žijeme v nachylujícím se čase. Máme před sebou nové začátky. Starou
zemskou atmosféru nemůžeme prorazit bez druhého člověka po boku. Ke stavbě
kosmické lodi jsou zapotřebí dva. Nemůžeme vyrobit energii, která by poháněla
loď, dokud nezapojíme síly, které může vytvořit jen láska. Musíme být odvážní a
odvážnými nás může učinit jen láska. Musíme být něžní a něžnými nás může učinit
jen láska. Musíme být prudcí a prudkými nás může učinit jen láska. Zázrak lásky
je projevován skrze druhé lidi. Když je vám milovaný člověk seslán Bohem – a
to, zda je, nepozná nikdo kromě vašeho vnitřního já – pak opravdu má klíč
k osvobození vaší duše.
Nevím, jestli
nám to může vydržet, řekl jsi. Proč by ne? zeptala jsem se. Viděla jsem, jak
kloužeš zpátky, a vyděsilo mě to. Nemůžeme být takoví a přitom platit účty.
Nemůžeme být takoví a zůstat přitom zodpovědní. Nemůžeme být takoví a… já
nevím. Prostě si myslím, že takoví nemůžeme být. Ty tedy nemůžeš. Ale já ano. A
odplavala jsem pryč…
Les je plný
tajemných draků, kteří napadají náhodné pocestné. Ne každému se poštěstí projít
branami hradu, pohrát si na nádvoří a dostat se odtamtud živý. Jen princ si
dokáže prosekat cestu lesem a zatočit se všemi draky. A pak, i když ,,má koule“
na to, aby tohle všechno zvládnul, musí najít spící princeznu a políbit ji tak
dokonale, aby se opravdu probudila. To může udělat jen tehdy, má-li
s sebou svůj meč a štít. Jinak jej draci lásky rozžvýkají a vyplivnou a
princezna se bude trápit, že se ji opět někdo pokusil zachránit, ale nepodařilo
se mu to. Láska znamená cestu hrdiny a cesta hrdiny je vznešená, ale obtížná.
Když si to uvědomíme a jako k takové k ní s respektem
přistupujeme, přiznáváme lásce mezi mužem a ženou vznešenost a moc tak, jak si
zaslouží.
Když je láska
radostná, je nádherná. Když bolí, je nesnesitelná. Když je opravdová, je
trvalá. Když je kouzelná, je zázračná.
Tvé oči jsou pro
mě jako pouliční lampy. Říkají mi, že jsem doma, že tady bydlím, že tady jsem
v bezpečí, že jsem to zvládla. Někdo tu na mě čeká, aby si se mnou povídal
a držel mě v náručí. Chci všechno vědět a běžím přes trávník, prudce
otevírám dveře a říkám: ,,Jsem doma!“ Vidím tvoje oči a vím, že tohle je ta
správná adresa, konečně ta správná adresa, díky Bohu.
Ta nestvůra
uvnitř nás bude možná velmi hlučná, až ji zachvátí předsmrtná křeč. Přesně ve
chvíli, kdy se zvíře chystá změnit v krásku, může náš zbabělý, nezasvěcený
partner říct: ,,Tohle je na mě moc pracné. Na to nemám. Odcházím.“ Objevujeme
zcela novou dimenzi slibu ,,v dobrém i zlém“. Světlo lásky musí posvítit na
strašidelné a odporné aspekty našich povah, na kusy někdejší rozvrácenosti,
které leží schované pod kameny uvnitř.
Byli na mě zlí.
Vím, že byli. Chtěli mě zabít. Vím, že chtěli. Myslí si, že jsem špatná. Já
vím, že si to myslí. A ty – vydržet tvůj pohled je ještě těžší. Lituješ mě? Ne.
Směješ se mi? Ne. Vysmíváš se mi? Ne. Pohlédla jsem na tebe. Uklidni se, řekl
jsi. Minulost je pryč a stejně byla pouhým snem. Má láska je tu s tebou a
má náruč je branou. Jenom buď teď se mnou. Nic jiného neexistuje.
Drahý Bože,
kéž by muž, s kterým
žiji,
objevil svou
velikost.
Kéž by žena, se
kterou žiji,
objevila svou
krásu a radost.
Kéž bychom
opustili svá pošramocená já
a vnořili se do
světla.
Uzdrav naše rány
a požehnej našim
snům.
Děkuji Ti, Bože.
Amen.
Je ovšem těžké
pomáhat ostatním, když ještě neumíme pomoci sami sobě. Jak ze sebe můžete něco
dát, když si ani nemyslíte, že máte co nabídnout? Jak můžete rozšířit své
světlo, když vlastně ani nevěříte, že ve vás nějaké je? Ale to světlo
v nás je světlem Boha a je v nás proto, že On je tam umístil.
Nedostatek sebedůvěry je spíš projevem arogance než skromnosti, neboť navozuje
dojem, že Bůh stvořil jakýsi odpad.
Pokud tam oheň
není, není to láska. Může to být manželství, které vydrží navěky. Může to mít
všechny znaky toho, co svět nazývá ,,solidním vztahem“. Ale pokud vás to
nenutí, abyste se posunuli o stupínek výš, pokud vám to netrhá srdce na milion
kousků, aby se pak ve chvíli osvíceného porozumění znovu zacelilo, pak jste
opravdově nemilovali. Snad jste učinili zadost měšťákům, ale neříkejme tomu
láska. Kdykoli se naskytne šance na hlubokou lásku, stojí před ní vysoká zeď
ohně. Ten oheň na sebe může vzít podobu něčeho, co vás spaluje zevnitř – nějaký
vnitřní stav – nebo může mít podobu jakési vnější okolnosti. Ale nikdy není
lásky bez ohně. Mystikovi přítomnost ohně neříká: ,,Běž pryč“. Ponouká ho:
,,Jestli jsi dost silný, abys to ustál, tak tady je láska.“
Drahý Bože,
už nechci být
dítětem.
Už se nechci
držet zpátky.
Nechci promarnit
svůj život.
Zaveď mě do
nových říší,
oprav mě tam, kde
jsem pochroumaná
a připrav mé
srdce na všechno, co přijde.
Děkuji ti, Bože.
Amen.
Jestliže jej
jeho matka neuvolnila z vazby na ni ve chvíli, kdy měla, nevyřešíte to
tím, že ho budete vodit za ručičku vy. Řešení spočívá v tom, že ho teď
musí někdo pustit. Dokud se muž nerozloučí zásadním způsobem s dětstvím,
nebude mít sílu na skutečné mužství ani na skutečnou lásku. Nebude vědět, jak
se natáhnout dostatečně daleko, aby dosáhl na lásku, a ženy kolem něj to bude
zase pořád svádět k tomu, aby mu příliš vycházely vstříc. To bude pro obě
strany znamenat emocionální pohromu.
Když vám muž,
kterého chcete, nevychází vstříc, pak možná nastal čas truchlit, ale rozhodně
ne tahat ho za klopy zpátky. Nevychází vám vstříc z jednoho prostého
důvodu: protože nechce. Když jej svádíte, když s ním manipulujete, když
strategizujete nebo se jinak snažíte dosáhnout něčeho, co by on sám od sebe
neinicioval, pak dojde k jedné z těchto věcí: Za prvé, neuspějete,
takže se nakonec budete cítit ponížená, odmítnutá a zostuzená. Také budete
ještě více šetřit odvahou ve chvílích, kdy byste odvážná být měla, protože bude
nutné uklidit nepořádek, který vám tento vztah nadělá ve vztazích, jež teprve
přijdou. Nebo, za druhé, uspějete, ale určitě to bude Pyrrhovo vítězství.
Jednoho dne mu dojde, co jste udělala, a to mezi vámi zničí nezbytnou důvěru.
Pokud mu to dojde na vědomé úrovni, rozzlobí se a odejde. Pokud to, co se
stalo, zaznamená pouze na nevědomé úrovni, bude také naštvaný, ale nebude vědět
proč – a opustí vás citově.
,,Koho
poučujeme, vychováváme nebo komu příliš pomáháme, toho zdánlivě ovládáme.“
Mužský princip
iniciuje a ženský přijímá. Ženy i muži v sobě mají mužskou i ženskou
energii, ale ve vztahu platí, že tu či onu roli hraje hlavně jeden
z partnerů. Mužské a ženské se nevědomě přitahuje, ale dva ženské principy
– stejně jako dva mužské – se navzájem anulují. To platí jak
v homosexuálních, tak v heterosexuálních vztazích. Pokud hraje žena
ve vztahu roli iniciátora – mužskou, agresivní roli – pak muži nezbývá, než na
úkor vlastního mužství operovat v prostoru, který mu vymezila. Pokud
podlehne jejím psychologickým požadavkům, začne hrát ženský protějšek
k její mužské roli. I když je ochoten přizpůsobit se, aby jí vyhověl, žena
si většinou muže, který přihopsal k jejím dveřím jako oddané štěně, příliš
neváží. Když se vám podaří ulovit muže, pak ten, koho získáte, není chlap, ale
chlapec. Jen žena, která odmítá i pouhý pokus chytit jej do lasa, je ta jediná,
která má skutečně šanci někdy jej získat. Není moc pravděpodobné, že by se jí
pak zeptal: ,,Proč jsi nezatáhla, když jsem upustil svůj konec provazu? Jsem zvyklý,
že mi ženy pomáhají!“ Odpověď té ženy by zněla: ,,Protože jsem nechtěla. Já
hraji jen s dospělými muži.“
Jen žena, která
má vysoké požadavky a nezajímá ji nic jiného než ta nejdospělejší interakce
mezi mužem a ženou, může inspirovat partnera k tomu, aby se naučil chovat
se jako chlap. Muže nebude přitahovat – nebo alespoň ne dlouhodobě – žena,
která se emocionálně snaží vykonat jeho práci za něj, protože to, po čem on ve
svém srdci nejvíce touží, je prožít pocit vlastního mužství. Podvědomě hledá
zasvěcení do nových sfér mužské síly a žádná žena, která toleruje jeho dětinské
chování, mu nemůže toto zasvěcení zprostředkovat.
Nalézt a žít
svou vlastní pravdu – ne říkat ostatním, jaká by měla být ta jejich – je ten
největší dar, jaký můžeme druhým dát.
Okouzlující žena
vyžaduje náročnou údržbu a nijak se za to neomlouvá. Omlouvá se snad Mercedes
za to, že je náročný na údržbu? Muž, který je v lásce zralý, nepoleví,
dokud nebude vědět, že mu u této ženy neprojde téměř žádné nedospělé chování.
Žena by vždycky
měla být přesně o krůček před mužem; nikdy by neměl vědět všechno, co si myslí.
A pokud je sama se sebou v dokonalém spojení, pak o ní všechno vědět
nebude. To mimochodem není hra na schovávanou; je to tanec. Je to okouzlení. Muž
vycítí, když po něm žena touží, ale přitom jej nepotřebuje. Přivádí ho to
k šílenství, ale tento druh šílenství on miluje.
Milost a odpuštění
Zhasni světla
nebo je nech rozsvítit.
Tak či onak tě
uvidím.
Zavolej mi nebo
mi nevolej.
Tak či onak tě
uslyším.
Řekni ano nebo
řekni ne.
Tak či onak tě
budu milovat.
Je jasné, že
každý z nás trpěl a každý v životě chyboval. A přitom se všichni tak
snažíme! Můžeme změnit své vnímání podstaty lidských chyb, víme-li, že to, co
není láskou, je voláním po ní. Proč bych – namísto nedůvěry – nemohla
předpokládat, že jste zranění stejně jako já a všichni ostatní? Proč nespatřovat
v léčbě našich ran důvod, proč jsme byli svedeni dohromady? Důvěrný vztah
buď zvětší naši vinu, nebo naši nevinnost, podle toho, na co se zaměřujeme.
Tváří
v tvář lásce nabývá náš strach různých podob. Někdy se cítíme jako kazové
zboží, takže kdo by nás asi tak chtěl? Takové myšlenky mohou odradit lásku, aby
k nám byť jen nakoukla. Lidé do nás mohou do nekonečna hučet, že problém
je v negativním myšlení, které musíme změnit. Ano, je to negativní
myšlení, ale sami je změnit nedokážeme.
Pokud
v našich životech není láska, pak je právě na cestě k nám; taková je
podstata vesmíru. Když víte, že k vám v pět dorazí vzácný host,
strávíte den tím, že budete dělat doma co největší nepořádek? Samozřejmě, že
ne. Budete se připravovat. A právě to bychom měli dělat, očekáváme-li lásku.
Uvědomila jsem
si, že i když neodsuzuji jeho ani sebe, na jakési velmi povrchní úrovni si
stále myslím, že (1) takhle se prostě muži chovají (žádný odsudek, samozřejmě!)
a (2) že tyto muže přitahuji, což je projevem mé dysfunkce (ne zrovna důkaz mé
sebeúcty). Bolest, kterou jsem cítila, byla jako bolest provázející chřipku –
nepamatujete si ji, dokud ji znovu nezažijete, a pak si uvědomíte, že ji velmi
dobře znáte. Modlila jsem se, abych pocítila klid. Toužila jsem po zázraku.
Chtěla jsem ten den žít svůj život, aniž by mě stravovala úzkost.
Dobrý partner je
ten, kdo chápe, že se snažíme a netrestá nás, pokud selžeme. Když se snažíme
někomu odpustit, je dobré si uvědomit, že ona zažila stejnou bolest, jakou jste
zažili vy, že jeho strach se rovná vašemu a že nikdo z nás není dokonalý.
Když si to oba partneři ve vědomém momentu sdíleného soucitu přiznají,
neznamená to, že by jejich hranice byly děravé, ale že mají otevřená srdce.
Dobrá, mám pro
tebe dárek. Je to náhrdelník z květin. První je květinou odpuštění, druhá
je květinou mého pochopení a třetí je květinou výzvy, kterou ti předkládám.
Jaké výzvy, ptáš se? Odhalit se mi. Ale budeš mě pak ještě chtít? Jistěže budu
a budu tě milovat o to víc.
Mnozí z nás
doklopýtali do dospělosti jako pochroumané bytosti, které si na srdcích nesou
šrámy z dětství jako neviditelné jizvy. Dokud nevykonáme svou vnitřní
práci, bude se z nemocného duševního masa našich potlučených míst šířit
nákaza, vyjadřovaná spíše zlostným vřískotem než bezbrannými slzami. Do té
chvíle nebudou ostatní vnímat naši bolest, ale pouze bolest, kterou kvůli
vlastnímu trápení působíme jim. A cyklus utrpení vykoná další otáčku a nakazí
muže, ženy i děti strachem, který, pokud mu v tom nezabráníme, zničí celý
svět.
Mnozí z nás
dlouho cítili potřebu vzdát se intimních vztahů v době, kdy jsme dělali
svou vnitřní práci, ze které nás tato dramata vytrhovala. Ale emocionální duch
doby se změnil; potřebujeme intimní vztahy, abychom mohli ve svém vnitřním
úsilí pokročit.
Drahý Bože,
prosím pozvedni
mé srdce
nad bolest
dřívějších strastí.
Zbav mě myšlenek,
které mě brzdí.
Očisti mé srdce,
očisti mou mysl,
obnov můj život.
Amen.
Jedna kamarádka
si mi několikrát stěžovala: ,,Dokážu být s mužem jen do té doby, než začnu
přemýšlet o tom, že dělá všechno špatně.“ Jak povědomé. První týden a půl je
náš milovaný prostě rozkošný. A pak se projeví temnota, ne v nich, ale
v nás. Začneme hodnotit veškeré jejich činy – když zavolají, když
nezavolají, co říkají, co neříkají. Ego vyhlásilo stav bojové pohotovosti: dvě
duše navázaly spojení, a možná dokonce spojí i svá srdce. Než se naděješ, budou
jeden druhého vidět jako nevinné a zakusí Boží lásku. A to by znamenalo smrt
ega. Nastalo by nebe na zemi. Tak to tedy ne, řekne si ego. Vyšlete
mrchožrouty, ať přivlečou domů nějakou tu vinu, vinu, vinu, vinu, vinu.
Netvrdím, že nemáme zásady, měřítka nebo instinkty, kterými se řídíme. To
všechno je ve skutečnosti velmi důležité. Ale u sebe i u ostatních jsem si
všimla, že automaticky promítáme hanbu a vinu na ty, které jsme předtím
považovali za úžasné, což se ovšem ani tak netýká našeho partnera, ale spíše
našeho zaujetí vinou vyplouvající na povrch v přítomnosti lásky. Už jsme
přece slyšeli větu: ,,Láska vynáší na světlo všechno to, co je jejím opakem.“
Kdykoli se objeví láska, zbavujeme se jako v detoxikačním procesu strachu
a podvědomě ho vytlačujeme do popředí. Jakmile je probuzen, bude nás buď
podněcovat nebo opouštět, podle toho, zda jej budeme trestat nebo mu budeme
odpouštět. Odpuštění je teď v lásce tím nejaktuálnějším tématem, protože
bez něj žádná láska není.
Ego vidí lidi
takové, jací byli, a ne takové, jací jsou. Je ponořeno do minulosti a ignoruje
přítomnost. V očích ega jsme nevyhnutelně spjati s minulostí –
s tím, kým jsme kdysi byli, a s chybami, kterých jsme se dopustili. Takové
vnímání znamená smrt nevinnosti.
Nikdo z nás
není tím, kým byl včera; rozhodně nejsme lidmi, jakými jsme byli před deseti
lety. Vlastně nejsme ani takoví, jací jsme byli před pěti minutami.
V každém okamžiku nás Bůh obšťastňuje příležitostí znovu se najít, změnit
celý svůj život prostřednictvím slušnosti, odpovědnosti, činů a lásky. Nakonec
ani tak nezáleží na tom, co se v minulosti stalo, jde spíše o to, abychom
převzali plnou zodpovědnost za roli, kterou jsme v ní sehráli. Dokud tak
neučiníme, bude nám vesmír neustále strkat před obličej zrcadlo, jako by říkal:
,,Podívej se, a bude-li třeba, naprav to.“ Odčiňte to a odpusťte, abyste se
mohli vymanit z kola utrpení. Anebo nic neodčiňujte ani neodpouštějte a
zůstaňte v tom kole navždycky. Pokud máte s někým nevyléčený vztah,
může to trvat pět dní nebo pět tisíc let, ale nutně se znovu setkáte, abyste
měli šanci to napravit.
Samozřejmě, to
já tě donutila odejít. Teď to vidím. Lidé mi říkávali: ,,Nemyslíš, že si
zasloužíš lásku?“ Ale já nevěděla, jak tuto otázku chápat. Teď vím, že kdykoli
jsem odmítla lásku, někdo mi svou lásku odepřel. Ne proto, že by mě trestal
Bůh, ale proto, že jsem se trestala sama. Vina si žádá trest a já se podvědomě
cítila vinná. Přiměla jsem tě, abys mě potrestal. Teď to vidím a oba nás
osvobozuji. Děkuji, že jsi tak dobře zahrál svou roli. Tobě i sobě přeji
šťastnější drama, lepší konec a příjemnější cestu, než byla ta, na kterou jsme
jeden druhého zavlekli.
Sono così orgoglioso e felice di essere qui per condividere questa straordinaria testimonianza, meravigliosa e straordinaria, non riesco a credere che ora il mio ex marito sia qui con me a implorare per tutte le sue azioni sbagliate, dicendomi quanto si sentisse vuoto per tutto il tempo era via, mi ha lasciato e mi ha fatto tanto male dopo un divorzio avvenuto 5 mesi fa. E tutto questo miracolo è successo subito dopo aver contattato il dottor Egwali per chiedere aiuto, sono la donna più felice del mondo oggi direi di averlo di nuovo al mio fianco. È un miracolo per me e la mia famiglia ed eterno piacere e allegria. Sono così felice ora e non so quanto esprimere la mia gratitudine e apprezzamento al Dr.Egwali. Lo consiglio vivamente se hai bisogno di aiuto immediato in quanto è garantito.
OdpovědětVymazatInviagli un'e-mail oggi /dregwalispellhome@gmail.com o tramite
WhatsApp: +2348122948392