CO VÁM MATKA ŘÍCI NEMOHLA A OTEC NEVĚDĚL

(autor: John Gray, PhD.)

Ženské rozdávání se stává problémem jen tehdy, když je žena primárně připravena o vztahy, které jí skýtají oporu.

Je-li ženina ženská složka uspokojena, začne její tělo normálně fungovat a vyčerpanost se jako kouzlem rozplyne.

Žena se může nejsnáze vyrovnat se stresem z nepříznivých osobních vztahů v cílově orientovaném světě, když doma najde pozorné, láskyplné a kooperativní prostředí. Nejdůležitějším prvkem takového prostředí je nezávazná, necílená konverzace. Volným hovorem, v němž se nemusí jít na kořen věci a nic se nemusí řešit, se žena ponenáhlu zbaví převahy své mužské složky.

To, že žena může zapomenout na své denní problémy tím, že si je připomíná, si většina mužů, kteří zpravidla zahánějí problémy tím, že o nich nemluví, nepochopitelná představa. Muž, kdyby o problémech hovořil, vždycky by cítil potřebu je řešit.

Třebaže naslouchat ženě tímto speciálním způsobem je novinka, jde o dovednost, na kterou jsme se my muži připravovali tisíce let. Tiše pozorovat a naslouchat patřilo od pravěku k základním schopnostem lovců, proto jsou v tom muži dobří. A když tuhle prastarou schopnost uplatní muž při naslouchání své družce, dokáže jí poskytnout právě tu bezvýhradnou a soustředěnou pozornost, která ženu tak dokonale uspokojuje.

Muž nesmí ani na chvíli zapomenout, že i když se partnerka momentálně na něho hněvá, v hloubi duše stále ví, jaký je skvělý chlapík. A než si to uvědomí, je třeba hýčkat její ženskost.

Mějte na paměti, že to, co muž opravdu chce, je učinit svou partnerku šťastnou, když ženu miluje, její uspokojení je jeho nejpřednějším cílem. Její štěstí je pro něho známkou, že je milován. Není-li šťastna, má pocit, že selhal, a může se stát, že zanechá dalších pokusů ji uspokojit.

Když žena svého muže miluje, samozřejmě rovněž chce, aby byl šťasten, ale mezi muži a ženami je jeden zásadní rozdíl: Muž je po celém dni stresován, přesto však se cítí uspokojen, je-li s ním partnerka šťastná. Když cítí její ocenění, jeho stres pomine, její štěstí je jako proud, vody, který odplaví stresový nános. Ženě však nespraví náladu, když se vyčerpaná vrátí domu k šťastnému muži. Ten udělá dobře, když ocení přínos její práce pro blaho rodiny, avšak její nespokojenost se tím nezmenší. Jak už jsme si řekli, žena potřebuje komunikovat a cítí konejšivou oporu, než je s to muže ocenit.

Proč ženy mužům nerozumějí

Když se dnešní muži snaží uspokojit svou potřebu samoty, moderní ženy jim zpravidla špatně rozumějí. Žena se mylně domnívá, že muž čeká, až si povšimne jeho neklidu, a chce, aby se zeptala, co ho trápí. Není jí známo, že jediné, co muž v té chvíli chce, je být sám. Když se žena vyptává, je muž otrávený a vysílá to, co považuje za jasné sdělení, že chce být sám. Ona si to však špatně vykládá. Zde je obvyklý vzorec:

Ona: ,,Jak ses měl celý den?“ On: ,,Dobře.“ (myslí tím: ,,Odpovídám krátce, protože potřebuji být chvíli sám.“)

Ona: ,,Jaká byla ta schůzka s novým zákazníkem?“ On: ,,V pořádku.“ (myslí tím: ,,Snažím se být zdvořilý a neodsekávat, ale copak nevidíš, jak mě Tvé otázky obtěžují?“)

Ona: ,,Líbil se jim Tvůj návrh?“ On: ,,Jo.“ (myslí tím: ,,Poslouchej, mě se teď nechce mluvit. Nechala bys mě chvíli na pokoji? Otravuješ mě. Copak nevidíš, že chci být sám? Kdybych chtěl mluvit, budu mluvit.“)

Ona: ,,Co je, stalo se něco?“ On: ,,Ne, nic.“ (myslí tím: ,,Nestalo se nic, s čím bych si nedovedl poradit sám. Za chvíli na to zapomenu, a budeme se moci bavit. Teď mě chvíli nech být a já se potom budu o tebe mnohem víc zajímat. Já se prostě musím zvyknout, že jsem zase doma.“)

Ona: Já vidím, že něco není v pořádku. Co je to?“ (myslí tím: ,,Vím, že něco není v pořádku, a když o tom nebudeš mluvit,  bude to jen horší. Potřebuješ se vypovídat!“) On:… neřekne nic a odejde nebo ignoruje (myslí tím: ,,Nechci na Tebe dostat vztek, proto odcházím. Za chvíli se vrátím a nebudu se na Tebe zlobit, že mě otravuješ.“)

… a co to vyvolá v ženě, která tyto mužovy reakce nechápe?:

-       myslí si, že došlo k nějakému problému, a že muž s ní nechce být, cítí se zavržena a trvá na tom, aby si hned promluvili a všechno si vyjasnili

-       myslí si, že muž nevěří, že by jí opravdu mohlo záležet na jeho citech, cítí se tak frustrována a ptá se ještě víc, aby muži dokázala, že tomu tak není

-       myslí si, že muž nechce mluvit, protože skrývá něco, co by ji rozzlobilo a začne se zlobit, protože si představí a předvídá, co by to mohlo být

-       považuje ho za sobce, který se stará jen o sebe a začne pochybovat o jeho lásce k němu

-       domnívá se, že ji chce muž potrestat tím, že jí odpírá svou lásku a pozornost a zareaguje tak, že mu odepře pro změnu svoji lásku, aby se pomstila

-       myslí si, že je prostě líný (má na něho pak zlost, protože si myslí, že dává mnohem více, než on)

-       myslí si, že muž ztrácí zájem (klesá v ní ,,hladina ženskosti“, má pocit, že je izolovaná, ošklivá, protivná a nehodná lásky)

-       domnívá se, že se bojí důvěrnosti, protože není v pořádku a měl by se léčit (ona se pak začne cítit bezmocná, protože nedostane, co potřebuje, dokud se ON neuzdraví)

Když si muž uvědomí tento potenciální problém, může se naučit jej řešit tím, že sám zahájí rozhovor, i když vlastně nemá co říci a uvědomí si tak, jakou hodnotu to má pro ženu.

PROČ ŽENY POTŘEBUJÍ VÍCE HOVOŘIT

Dnešní žena má v důsledku stresu způsobeného tím, že odešla z domácnosti do práce, mnohem silnější potřebu partnerovy podpory. Když přijde domů, potřebuje víc hovořit. Potřebuje mít jistotu, že se může bez obav svěřovat s pocity, které nedávají vždycky smysl a nesouvisí s ničím podstatným. Potřebuje mít pocit, že někdo chápe, co prožívá a zálež mu na ní. Muži by měli chápat, že když ženy hovoří, aby si ulehčily své každodenní břemeno, nehledají řešení, nýbrž vnímavého poslouchače. Když se muž pokouší ,,řešit“ ženiny problémy, dopadá to takto:

1. Žena prohlašuje: ,,Ty mě neposloucháš./Ty mi nerozumíš.“
2. Muž vysvětluje, že poslouchal, jinak by nemohl navrhnout tak skvělé řešení!
3. Žena dál trvá na tom, že neposlouchal a její problém nechápe.
4. Muž se cítí frustrován a pokouší se dokázat, že jí dokonale porozuměl a jeho řešení je správné.
5. Začnou se hádat.

,,UKLIDNĚNÍ, KTERÉHO MUŽ DOSAHUJE NEMLUVENÍM, DOSAHUJE ŽENA MLUVENÍM.“

Pro začátek je důležité, aby muž věděl, že to skončí. Potřebuje vědět, co se od něho chce, jak dlouho to bude trvat a co za to dostane.

Nejen, že muži nevědí, jak být ženám oporou, ani ženy nevědí, jak jim úspěšně sdělit, že oporu potřebují. Ženy buď očekávají, že muži budou čtenáři myšlenek a domyslí si, co potřebují, nebo nechávají své potřeby narůstat až do té míry, že to začnou mužům vyčítat. Jedno ani druhé k ničemu nevede.

ŽÁDAT ČI NEŽÁDAT

Když kolo skřípalo, obvykle se namazalo. Dnes, když kolo skřípe, zpravidla se vymění. Žádat o víc může snadno znít jako vymáhání. Muži to neradi slyší a ženy to nerady dělají. Když žena nechápe, jak pomoci muži, aby si udělal čas a naslouchal jejím pocitům, zbývají jí pouze dvě možnosti. Může se stát mučednicí, a navždy se smířit s tím, co má, nebo se pokusit žádat a vymáhat víc. Žádná z těchto variant není správná. Aby získala lásku a oporu jakou potřebuje, musí se žena soustředit na to nejpodstatnější - požádat muže, aby ji vyslechl, a teprve postupně, když začne lépe chápat její potřeby, jej může pořádat o větší hmotnou podporu.

Aby si žena udržela lásku a dobrý pocit ve vzájemném vztahu, je nezbytné, aby se naučila vyjadřovat své pocity a potřeby způsobem, který je dobrý pro jejího muže i pro ni.

ROZDÍLY MEZI MOZKY

Všeobecně však lze říci, že ženy mají sklon užívat obou polovin mozku současně, kdežto muži užívají střídavě jedné nebo druhé. To znamená, že muž má sklon užívat buď jazykových dovedností levé mozkové polokoule nebo schopnosti řešit problémy soustředěné v pravé části mozku, kdežto žena užívá obou zároveň.

Muž bude buď naslouchat a mluvit (levá mozková hemisféra) nebo cítit, myslet a řešit (pravá). Když muž naslouchá a vnímá ženu (levá), chce náhle minimalizovat nepříjemné pocity, které začne mít tím, že řeší problémy (pravá).

Základem je, aby si muž uvědomil, že vyslechnutím a pochopením ženiných pocitů její problém řeší, aniž by aktivně řešení nabízel. S tímto vědomím může relaxovat a nebýt frustrován, protože ví, že dělá přesně to, čeho je zapotřebí.

Jak mnozí rodiče vědí, v ranném věku je prvním dívčím impulzem mluvit, kdežto chlapeckým jednat, leckdy bez uvažování. Když dívka dospěje, bude ve chvíli rozrušení, kdy nebude myslet jasně, instinktivně chtít hovořit k někomu, kdo bude ochoten pouze naslouchat. Tato opora jí pomáhá znovu napojit své myšlení na své cítění a uvědomit si situaci, aby mohla rozhodnout, jak ji řešit. Když je žena rozrušena, hledá pomoc u někoho, kdo bude naslouchat.

Zatímco žena je rychleji schopna vyjadřovat své city, muž zase rychleji jedná, aby vyřešil situaci. Ona bude chtít problém důkladněji prozkoumat tím, že o něm bude hovořit, on bude celý nesvůj, dokud nebude moci něco udělat. Nejlepším způsobem je, podaří-li se spolupracovat.

Muž musí zpravidla o pocitech napřed uvažovat, než o nich dokáže mluvit. Žena může cítit, mluvit a myslet současně. Nejúčinněji uspořádává své myšlenky a pocity mluvením. Naproti tomu muž je v tichosti nosí v sobě.

POKUS:

Chlapeček a holčička byli odděleni od matky a dáni do druhé, prosklené místnosti. Když chlapeček uviděl matku stojící za sklem, snažil se k ní dostat a vydal se jejím směrem. Naopak holčička s matkou navázala oční kontakt a rozplakala se.

MILUJI TĚ

Muži zpravidla říkají ,,miluji Tě“, když to řeknou, nejde zpravidla o spontánní výraz citu (jako u ženy), nýbrž o řešení problému. Je to mužský způsob, jak dát ženě najevo své záměry. V podstatě je tomu tak, že když muž řekne ,,miluji Tě“, má to nějaký bezprostřední motiv. A když to jednou řekne, nepociťuje instinktivní potřebu to opakovat. Když se muž naučí, že ženy prahnou po tom slyšet to znovu a znovu, má i on důvod to častěji opakovat a s trochou praxe se to může stát spontánním.

KDYŽ SE HÁDÁ, MUSÍ MÍT VŽDYCKY PRAVDU

Když muž prožívá silné city, musí nezbytně užít pravé hemisféry k řešení problému a znovuzískání kontroly nad sebou samým, jinak má sklon udělat něco bez přemýšlení. To je důvod, proč 90% lidí, kteří se dostanou do vězení, jsou muži. Tito muži jednali pod tlakem silných citů a nepřemýšleli. Nemusí být nutně zlí, jen se v jejich mozku nevytříbily biliony nervových spojů, které by jim bránily jednat na základě silných citů. V důsledku toho jdou do vězení, kde se popřípadě mohou časem naučit přemýšlet dřív, než jednat.

Mužská snaha mít vždycky pravdu má, bohužel, za následek to, že ženy mají pocit, že jejich city nejsou oprávněné. Je-li žena vyvedena z míry kvůli muži, snaží se jí muž vysvětlit, proč měl pravdu v tom, co řekl nebo udělal. A ona to cítí tak, jako kdyby tvrdil, že nemá právo být roztrpčena. Když muž tento problém pochopí, je s to jej řešit. Místo, aby prosazoval svoji pravdu, může se soustředit na to, aby udělal správnou věc. Když se naučí vyslechnout a respektovat, může zanechat své obranné snahy vymluvit jí její pocity a prosadit svou pravdu. Je-li muž rozrušen a chce mít v určitém bodu pravdu, jediný způsob, jak dosáhnout, aby ji vyslechl, je odložit rozhovor a poskytnout mu čas na uklidnění.

Žena vnímá lásku především prostřednictvím řeči a pocitu, že je jí nasloucháno a že se jí rozumí. Muži to nechápou, protože mluvení v nich pocit, že jsou milování, bezprostředně neposiluje.

KONÍČKY

Takový koníček má velmi malou reálnou důležitost, přispívá ale ke klidu mužovy mysli a posiluje jeho schopnosti a dovednost v řešení významných problémů. Soutěživé sporty dovolují usměrňovat a ventilovat svou agresivitu. Umožňují jim projevit svou frustraci z toho, že nejsou schopni řešit problémy reálného světa. Místo, aby zabíjel kořist/lovil, soustředí se na porážku protihráče. Mužské instinkty lovce a obranáře se ve sportech svobodně projevují. Tenis a golf jsou dobré, protože slouží k aktivnímu odpočinku – zacílená aktivita umožňuje spojit pravou stranu mozku s city (s levou stranou). Mnozí muži rádi chodí do kina, protože obrazy jsou větší než život a umožňují přesunout ohnisko pozornosti. Dobré jsou akční filmy, zejména, má-li muž sedavé jednotvárné zaměstnání. Drsné filmy jsou dobré, musí-li být muž v zaměstnání celou dobu milý – muž tak naváže kontakt s tím, co je v něm celý den v práci potlačováno (odpadá tak frustrace, kterou pak ventiluje doma). Čtení/sledování zpráv pomáhá muži zaměřit se opět n rodinu, protože tím, že se soustředí na světové problémy, zdají se mu jeho vlastní menší. Tato relaxace nahrazuje pravěké vysedávání v kruhu a hledění do ohně (nejstarší a nejúčinnější mužsky prostředek proti stresu).

DĚLAT VÍC NENÍ ŘEŠENÍ

Žena není s prací nikdy hotova. Vždycky bude mít co dělat. Naučí-li se však muž začínat rozhovor a s respektem naslouchat, může ji zbavit pocitu, že musí všechno udělat hned. Žena chce mít pouze pocit, že není na vše sama a tím, že muž zvládne pár maličkostí, jí poskytne větší oporu, než kdyby se snažil zvládnout jeden velký problém.

Př. ,,Chtěla bych Ti povědět, co se mi dneska přihodilo, ale nejdřív musíš vědět, že mám svou práci ráda, a že jí nechci nechat.“ A pak si začala stěžovat. Kdykoli udělal pauzu, měl jsem tisíc chutí ji říct, ať jde jinam, ale nemohl jsem, protože na to předem odpověděla tím, že řekla, jak má svou práci ráda. Jelikož jsem nemohl nic říci, poslouchal jsem mlčky a nic jsem neřešil. Chvíli na to jsem zjistil, že bez mého skákání do řeči a návrhů řešení, je Bonnie mnohem šťastnější. Tím, že mě připravila na to, co hodlá říkat, mi usnadnila naslouchání.“

PROČ SE ŽENY CÍTÍ ZDEPTÁNY

Ne, že by se zámožné ženy se svými problémy hůře vyrovnávaly, ale manžel takové ženy bývá zpravidla netolerantní, protože si myslí, že se její štěstí dá za peníze koupit. Když však žena šťastnější není, řekne si muž, že nikdy nebude mít dost, aby ji uspokojil. Neuvědomí si, že to, co jeho žena potřebuje, není víc peněz, ale víc pozornosti.

PROČ SE DVOJICE ROZCHÁZEJÍ

Ženino uspokojení ze vzájemného vztahu závisí do značné míry na mužově chování, kdežto mužovo na ženině reakci na oporu, kterou jí skýtá. Když je žena uspokojena, dává muž ochotněji víc. Není-li uspokojena, vidí v tom nedoceňování svých snah a ztratí chuť dávat dál. Dřív, než požádá žena svého partnera o víc, musí ho ujistit, že už dělá dost. Když mu předloží seznam všeho, co dělá špatně, vzbudí v něm jen odpor. Klíčem k tomu, aby žena dostávala víc, je ocenit to, co muž už dělá, a žádat jen drobná zlepšení.

Cítí-li muž partnerčino ocenění, jeho odpor k tomu dělat víc, postupně opadá. Místo aby si připadal jako dítě komandované matkou, začne ochotně přijímat partnerčiny požadavky a bude na ně s radostí reagovat.

Když se muž naučí uhýbat tomu, co mu připadá jako výtka, kritika nebo projev nedůvěry, může se ponenáhlu naučit trpělivě poslouchat, aniž by vybuchnul. Tím, že naslouchá, aniž by se ho ženina slova a city osobně dotýkaly, bude schopen ji klidně vyslechnout.

Když muž pouze pasivně déle jak 10 min. naslouchá, aniž by přesně chápal, oč jde, v čem by mohl pomoci nebo se aspoň bránit, začne pociťovat, jak v něm narůstá frustrace a hněv. I když žena vůbec nemá v úmyslu ho napadat nebo mu něco vyčítat, může mít muž takový dojem. Když žena začne mluvit, má muž sklon se bránit anebo vypnout pozornost. Místo, aby se nechával zraňovat partnerčinými slovy, může však praktikovat pokročilou techniku uhýbání a kličkování. Je k tomu dokonale vybaven, protože chránit se před zásahem je nejzákladnější válečnická dovednost. Když přežil až dosud, může této dovednosti s malými úpravami využít i v rozhovoru…

Ženy se teď ohlížejí po mužích schopných jim zajistit emocionální klima, v němž by mohly bezpečně zkoumat a vyjadřovat své city. Když muž chce ženu vyslechnout a dovolí jí vyjádřit své city, aniž negativně reaguje, je mu za to žena nejen velice vděčná, ale cítí se k němu i více přitahována.

Bezpečí je pro ženy ještě důležitější než to, že je muž vyslechne a pochopí.

Když muž hledá intimní partnerku, chce především, aby ho potřebovala a oceňovala. Když hledá druha žena, nejdůležitější je pro ni mužova schopnost ji ochraňovat. Zatímco v minulosti toto skýtalo schopnost muže uchránit ženu fyzicky, nyní se jedná o emocionální bezpečí.

emocionální bezpečí

-       znamená, že žena může sdělovat své city bez znehodnocující polemiky a přerušování z mužovy strany, to znamená, že může hovořit beze strachu, že se ho dotkne, a bez jeho odvetných opatření, to znamená, že smí mít špatnou náladu, aniž by to partner obrátil proti ní nebo ji trestal ignorací, emocionální bezpečí ji dává možnost být sama sebou

Ženy jsou pod silným tlakem být neustále plné lásky, něhy a pohody, proto svoboda být sebou samými je největší dar, který jim muž může dát, i když ve skutečnosti jejich pocity nechápe, už pouhá snaha pochopit dává ženě pocit nesmírné opory. Někdy totiž žena nerozumí svým vlastním citům, dokud o nich svobodně nehovoří.

Př. John (jako by náhodou): ,,Už několik měsíců uvažuji o zakoupení nového počítače. Vím přesně, co chci, ale chtěl bych, aby ses do toho taky zapojila. Co o tom soudíš?

Bonnie (šokovaná): ,,Nač potřebuješ nový počítač? Už jeden máš!“

Mlčím a uvažuji o její otázce.Dřív než odpovím, ovládnu svou bezprostřední reakci a uplatním pokročilou dovednost uhýbání a kličkování. Nadechnu se, abych se uklidnil, a připomenu si, že je rozčilena právem. To neznamená, že nemohu dostat, co chci. Není třeba, abych se rozčiloval i já…

Shledávám užitečným mít vždycky na paměti hlavní cíl. Musím myslet na to, že nechci vyhrát soudní proces, nýbrž poskytnout své ženě oporu ve chvíli, kdy mi sama má málo co dát. ,,Raději, než mít pravdu, udělat správnou věc.“

Ženy se odvracejí od slabých a submisivních mužů. Nechtějí být šéfkami v intimních vztazích. Chtějí být rovnoprávnými partnerkami. Pakliže muž respektuje ženinu prvořadou potřebu být vyslechnuta, reaguje žena tím, že stejně respektuje jeho přání.

Muž by měl zdržovat odpovědi na otázky rozrušené ženy tím, že se bude sám víc ptát. Měl by na její otázky odpovídat tím, že ji požádá, aby víc hovořila.

Čím víc žena cítí, že má právo být rozčilená, tím měně se rozčiluje. Když ji muž nekritizuje za přílišnou kritičnost nebo jí nevyčítá výtky, dává jí možnost vzdát se veškeré kritiky nebo výtek. Když je muž rozčilen a hovoří s osobou, která ho rozčiluje, je rozčilen až do chvíle, kdy ta osoba s ním v něčem závažném začne souhlasit nebo dokud nenajde řešení. Prosté naslouchání a pokyvování hlavou mu nestačí, je-li opravdu rozčilen.

To, že žena o něčem mluví, neznamená, že si to také myslí. Povětšinou si chce jen nahlas ulevit svým pocitům. Nechce tím muže obviňovat nebo mu vyčítat, jen být vyslechnuta.“ Muž se tak může naučit uhýbat ženiným utkvělým pocitům a nepřipadat si obviňován, má-li na paměti, že její pocity nejsou trvalé, a že si je jen ,,zkouší“, aby se vyznala sama v sobě.

Ženy pronášení negativní věci nahlas, aby odhalily pozitivní, láskyplný a přesnější obraz toho, co se stalo.“ Vyslovením negativních věcí pomáhá ženám akceptovat muže a milovat je takové, jací jsou, aniž by očekávaly či dokonce trvaly na tom, aby byli dokonalí.

Je-li si muž vědom pružnosti nálad (negativní pocity se mohou během několika min. o 180 st. obrátit), může relaxovat a naslouchat aniž by se snažil její mysl nějak změnit. Když neumí muž uhýbat, klade odpor výbuchy, což nutí ženu opět se vzdát své pružnosti a být uzavřená, strohá a spravedlivá.

Dalšími dotazy muž vyhraje. Bezprostředními reakcemi může jen prohrát.“ Tajemství jak podepřít rozcitlivělou ženu, je pomoci jí překonat své pocity tím, že jí umožníme říci více slov – negativních nebo pozitivních, vhodných či nevhodných, obranných nebo útočných. Čím více slov je muž s to vyslechnout, tím více se bude žena cítit vyslechnuta, což opět změní její city v lásku. Když jsou navíc ženy rozrušeny, chtějí být vidět. Na rozdíl od mužů nechtějí, aby si jich nikdo nevšímal a všichni je nechali na pokoji.

Př. ,,Když je žena rozrušená, muž by měl okamžitě vyskočit a dotknout se jí. Když jej neodstrčí, nehněvá se na něj. Když ano, muž by si měl uvědomit, že je nutné uskakovat a kličkovat, ale potom jej bude mít žena raději, než dříve.“

Když roztrpčená žena před tím, než začne hovořit o svých pocitech, řekne: ,,Na Tebe se nezlobím.“, je pro muže daleko snazší ji vyslechnout.

Když ženy nechtějí mluvit, je to obvykle proto, že se necítí bezpečné, nejsou si jisté, že vám na nich záleží, anebo mají pocit, že jim neporozumíte. Tento odpor se dá překonat jen jemným naléháním.

Současná žena stojí před novým dilematem. Buď se vycvičí, aby mluvila jako muž, čímž poZbude část sebe, jakož i záklAdní zdroj štěstí, nebo nevezme na vědomí mužův odpor a chová se podle své přirozenosti. Muž v reakci na jeJí svodobné vyjádření pocitů přestane poslouchat NEBO IGNORUJE, a ona se tím může připrAVIT O JEHO LÁSKU A OPORU. TRADIČNĚ ŽENY NEZÁVISELY NA MUŽÍCH POKUD JDE O ÚTĚŠNOU KONVERZACI, A TAKÉ SE PO NICH NEŽÁDALO, ABY BĚHEM DNE MLUVILY JAKO MUŽI. TO, ŽE ŽENA MUSELA BÝT PŘÍMĚJŠÍ, KDYŽ NÁHODOU HOVOŘILA S MUŽEM, BYLO NAPROSTO V POŘÁDKU, PROTOŽE NA TO, ABY SE VYPOVÍDALA SVÝM ROZVINUTÝM ŽENSKÝM STYLEM, MĚLA CELÝ DEN (KONVERZACE S PŘÍTELKYNĚMI, DVORNÍMI DÁMAMI ATD.). DNES MAJÍ ŽENY MNOHEM VĚTŠÍ POTŘEBU HOVOŘIT SE SVÝMI MUŽI ŽENSKÝM STYLEM, PROTOŽE JSOU O TO V ZAMĚSTNÁNÍ PŘIPRAVENY.

Př. Vzpomínám si na jiný případ, kdy to vypadalo, že Bonnie se opravdu hněvá na mě, protože říkala: ,,Já mám pocit, že se mnou vůbec nikdy nejsi. Práce je pro Tebe důležitější než já. Bývali jsme daleko šťastnější. Všechno je čím dál tím horší.“ To byla tvrdá slova, ale já jsem před nimi uhýbal a kličkoval. Měl jsem totiž na paměti, že nemluví o mně, nýbrž pouze zkoumá, co ji vlastně zlobí.

Př. Když váš partner míjí odbočky, nemluvte mu do řízení!!! Využijte toho jako přípravy na mnohem důležitější zpětné vazby někdy jindy. Zkuste neříkat nic a počínat si, jako kdyby to bylo naprosto normální pro tak skvělého a schopného muže soustředit se na něco jiného a zapomenout odbočit. Nejen, že vám za to bude velice vděčný, ale bude ochotnější přijmout v budoucnu vaše návrhy.

JESKYNĚ

Když je muž ,,v jeskyni“, znamená to pro ženu, že po něm nesmí tolik žádat. Takový nenáročný a důvěřivý vztah má pro muže velký půvab a rozhodujícím způsobem zkrátí jeho pobyt v ní. Proto je pro ženu zásadně důležité vědět, kdy muž v jeskyni je, a kdy není, aby mohla relaxovat a žádat po něm méně. Obecně vzato, když muž dělá něco, co žena považuje za neproduktivní ztrátu času, je v jeskyni.

NEPSANÁ PRAVIDLA KOMUNIKACE

Když chce žena s někým hovořit, zpravidla počká, až na ni přijde řada. Je to její způsob zdvořilosti. Chvíli naslouchá, a pak teprve začne mluvit sama, nebo čeká, až se jí druhý začne ptát. Tato nepsaná pravidla jsou většině mužů cizí. Když bude žena čekat, až její druh začne hovořit, nemusela by se také dočkat vůbec, protože muž toho zpravidla moc na srdci nemá. Nepsané mužské pravidlo je: máš-li co říci, řekni to. Muž necítí potřebu čekat, až se ho někdo zeptá. Když chce mluvit, mluví. A když se ptá, jen výjimečně očekává, že se žena bude ptát zase jeho. Když se ho žena ptá a on odpoví, předpokládá, že její potřeby byly uspokojeny a vůbec mu nepřijde na mysl, že by se měl na oplátku zeptat zase on jí.

TO NEJHORŠÍ, CO MŮŽE ŽENA UDĚLAT, JE VYČÍTAT MUŽI, ŽE NECHCE MLUVIT. JE TO JAKO BY MUŽ VYČÍTAL ŽENĚ, ŽE MLUVÍ MOC.

POKROČILÉ TECHNIKY KOMUNIKACE (pro ženy)

1)      pauza

-       zeptejte se ho, zda je vhodná chvíle

2)      příprava

-       řekněte mu, jak dlouho to potrvá

-       dejte mu jasný popis práce (řekněte mu, že nemusí nic dělat, stačí, když vás vyslechne)

-       povzbuzujte ho (občas mu připomeňte, že mu nic nevyčítáte, a že chápete, jak špatně se to poslouchá)

-       oceňujte ho (poděkujte mu za jeho pozornost a ochotu naslouchat)

3)      pružnost

-       když je ve své jeskyni, odložte rozmluvu na později

-       cítíte-li potřebu vyčítat nebo kritizovat, hovořte napřed s někým jiným, abyste se stala více soustředěná a láskyplnější, získala nadhled

4)      paličatost

-       vytrvale mu poskytujte pomoc, aby mohl pomáhat vám

JAK MUŽI REAGUJÍ NA CITY

1)      nabízí řešení místo, aby jen naslouchali

2)      zlehčují problémy (viz ,,vždyť o nic nejde/a to je všechno?“ atd. … muž se domnívá, že když problém zlehčí, pomůže ženě se s ním vyrovnat, ženě jde ale spíš o to, aby své pravé pocity objevila, než aby je přesně popsala)

3)      znevažují ženiny pocity (viz ,,myslím, že to přeháníš/o tom už jsme mluvili/neměla by ses tak rozčilovat“)

ŽENÁM

Snažte se mu nikdy nic nevyčítat a nekritizovat ho! Mějte na paměti, že nevyžádané rady bere muž jako kritiku. Kdykoli se to hodí, zdůrazněte, jak vysoce si ceníte jeho snahy být úspěšný v práci. Dávejte mu opětovně najevo, že vás uspokojuje. Tak ho naučíte, aby se mu s vaším ulehčením od stresu asociovalo potěšení. Bude se pak snažit udělat pro vás nějaké maličkosti, aby se ulevilo i jemu.

Zatímco ženy zpracovávají své pocity při řeči, muži potřebují při přemýšlení o svých pocitech něco dělat.

Muž obvykle nechápe ženinu potřebu hovořit, když je rozladěna, protože se mylně domnívá, že je s ním nespokojena a chce, aby se změnil. Proč? Protože když takovou potřebu cítí rozčilený muž, vyčítá a obviňuje. Muž se musí naučit, že když se žena svěřuje se svými pocity, jakkoli vyčítavě či káravě to zní, ve skutečnosti žádá o pochopení.

Když je muž nahněvaný, je nutné mu dopřát co nejvíce klidu a nechat ho, ať se na to vyspí, než začne žena cokoli rozebírat. Pakliže žena není připravena souhlasit se vším, co nahněvaný muž řekne nebo jinak ocenit jeho názor, je třeba, aby rozhovor odložila. Když naopak žena odloží vyslechnutí jiné ženy, je to hrubé. Když muž může ženu vyslechnout a odloží to, je to také hrubé.

Pro muže je důležité naučit se uhýbat a kličkovat a pro ženy odmlčovat a připravovat.

Muž cítí výčitku v tom, když si žena moc pamatuje, kdežto žena si připadá nemilována a zanedbávána, když muž zapomíná.

Muži mají pocit, že dopustí-li se někdy chyby, nikdy jim to nebude zapomenuto. Připadá jim, že kdykoli se začnou cítit dobře, vždycky jim jejich družky vmetou do tváře jejich někdejší prohřešky. Pro muže je těžké brát ohled na ženiny pocity, když se cítí neustále deptán.

Když muž nechápe, že před ženinými pocity je třeba uhýbat, nutně zatrpkne a dojde k přesvědčení, že jeho partnerka nespravedlivě lpí na každé jeho chybě. Muž si také leccos pamatuje, ale když mu na někom záleží, snaží se, aby mu v soukromí své jeskyně všechny chyby prominul a zapomněl na ně. Když z jeskyně vyjde a je ochoten mluvit, nechává své resentimenty stranou. Nechápe ženskou potřebu mluvit o věcech nahlas, aby si mohly prominout a zapomenout.

Novomanžel se velmi záhy v té či oné míře soustředí na to, aby byl dobrým zaopatřovatelem. Jak začne věnovat víc času své práci a méně jejich vztahu, připadá si žena zanedbávaná, deprimovaná, ponižovaná a nemilovaná. Když si muž začne uvědomovat, jak důležité je pamatovat na drobnosti, začne se jeho paměť zlepšovat. Tento proces vyžaduje čas, když však žena pochopí, že zapomíná většina mužů, nejen její manžel, dokáže být trpělivější.

Muž nechápe, že pro ženu jsou její ,,seznamy“ normální způsob zapomínání. Ona to tím, že to hlasitě vysloví, v sobě neposiluje. Naopak, postupně se toho tak zbavuje. Posiluje se to jen, když on se s ní hádá nebo reaguje, jako kdyby ho tím chtěla trestat. Když musí žena své negativní pocity hájit, nemůže se od nich oprostit a začít myslet na jeho klady. Styl sebeobrany pak vede k bludnému kruhu. Čím víc se muž chová, jako kdyby bylo všechno v nejlepším pořádku, tím spíš si žena připadá přehlížená nebo nerovnoprávná. Čím víc cítí, že nebude vyslechnuta, tím více je vyvedena z míry. Čím víc je vyvedena z míry, tím víc prostoru jí on – v mylné snaze jí pomoci – poskytuje a jedná, jako kdyby bylo všechno v pořádku, tím však si ona připadá zanedbávanější. Žena potřebuje hovořit. Když neupoutá pozitivní zájem svého partnera, automaticky se snaží získat jeho zájem negativní a začne se hádat, aby upoutala jeho pozornost. Když ženy neumějí přimět muže k pozornosti přestávkami a připravováním, nezbývá jim, než špičkovat. Ženy zpravidla docházejí k závěru, že jsou jejich muži psychologicky zatíženi od dětství, anebo začnou pochybovat o sobě a říkají si, že jsou oběťmi vadné minulosti. I když jsou tyto závěry zčásti správné, není to hlavní příčinou, proč muž ignoruje ženu, když je rozčilena, ani to není příčinou ženina rozčilení.

Když vaše žena někdy náhodou v zoufalství řekne ,,Ty nikdy neposloucháš!“, berte to jako básnickou licenci a uhněte.

Muž, čím je ve větším stresu, tím víc se soustředí na jeden úkol. Naopak žena, v čím větším stresu je, tím víc maličkostí si automaticky pamatuje.

ZAPOMÍNÁNÍ

Př. Když muž někde založí klíče a žena vždycky ví, kde je má, přestane muž cítit odpovědnost. Bude je zakládat stále častěji a ani ho nenapadne vyhradit si pro ně nějaké stálé místo.

Pro ženu je těžké znovu o něco požádat, protože se tím staví do nižšího, méně hodnotného postavení. Je to jako kdyby měla škemrat o drobty. A to je jí nepříjemné stejně, jako je nepříjemné muži, když se žena staví do pozice matky a kárá ho, že na něco zapomněl.

Když muž zapomíná něco dělat, neměla by se žena vzdávat a začít to dělat za něho, ale měla by především udělat pauzu. Dále může obratně a bez veškeré kritiky vyjádřit svou lásku tím, že ho připraví, aby to udělal příště. Když nepoleví a bude vytrvale uplatňovat tento postup, velmi pravděpodobně dosáhne toho, co chce. Muž si zpravidla nepamatuje, kolikrát už na něco zapomněl, a když se žena doopravdy rozčílí, má pocit, že přehání. Vůbec neví, že ji nejvíc rozčiluje to, že mu musí pořád něco připomínat.

Když muž zapomene něco udělat pro svého přítele, řekne ten přítel obvykle: ,,Nelam si s tím hlavu.“ Zní to velice přátelsky, ale zároveň to zaručuje, že se mu potřebné pomoci příště dostane. Tohle ženy nechápou. Žena předpokládá, že když muž řekne: ,,Nelam si s tím hlavu.“ nebo ,,Vždyť o nic nejde.“, zapomene příště zcela určitě. Netuší, že to funguje právě opačně. Čím menší tlak muž cítí, tím spíš udělá to, co se po něm chce, zejména, když si chce ulevit od pracovního presu.

Když žena objeví, že muž na něco zapomněl, musí svůj přístup trochu pozměnit. Nemá smysl předstírat, že to neví, a ptát se muže, zda to udělal. Místo toho by ho měla prostě znovu požádat, OVŠEM tónem, jako by ho žádala poprvé.

Př. ,,Až se Ti to bude hodit, vyneseš odpadky?“ (není třeba upozorňovat ho, že zapomněl, muž je tak vděčný, že z toho žena nedělá velký problém)

JAK SE MUŽ MĚNÍ

1)      Změna nebo nová dovednost má pro něho smysl.

2)      Nemá pocit, že se mu vyčítá, že to dosud nedělal.

3)      Vyzkouší si to a opakovaně se přesvědčí, že to funguje. Dostane se mu vždycky pozitivního povzbuzení.

4)      Žena ho o to nevymáhavým způsobem požádá, když zapomene. Pokaždé si o to řekne ,,jako poprvé“.

PROČ MUŽI PŘESTÁVAJÍ PLÁNOVAT SPOLEČNÉ AKTIVITY

Na počátku vztahu musel plánovat předem, aby si zajistil, že ji nepozve někdo jiný. Vůbec ho nenapadlo, že to plánování je pro ni tak důležité. Děla to prostě proto, aby si zajistil, že budou spolu. Když už spolu žili, nezdálo se mu to nutné, a proto přestal. Žena je pak obvykle zklamána a domnívá se, že na ní muži již nezáleží. Muž se totiž naopak domnívá, že ženě projevuje velký ohled na její city, když se ji vždycky zeptá, co chce dělat. Jestliže se zeptala ona jeho, co má v úmyslu dělat, předpokládal, že nejlepší bude odpovědět: ,,Mně je opravdu jedno, kam půjdeme. Mně jde jen o to, abys byla šťastná.“ Tento druh pasivity je vůči ženě dobrý občas, ale když se opakuje, vysvětlí si to jako lenost a projev nezájmu.

Když se žena cítí plně zodpovědná za společenskou stránku života dvojice, je pro ni obtížné nejednat s partnerem jako s dítětem.

Př. ,,Naučil jsem se, že když má žena hlad, patří k mému popisu práce všeho nechat a nakrmit ji. U ženy hlad totiž vyvolává často náladovost – což, pokud muž nezažije, není mu tato změna nálady zcela jasná.“

K uspokojení moderní ženy musí muž dělat víc. Žádá se po něm, aby vedl, musí však i ji zapojit do procesu rozhodování. Žena si nepřeje, aby to záviselo pouze na ní, rovněž však si nepřeje být přehlížena. Chce, aby se partner zapojil. Nechce, aby rozhodoval bez ní, ale nechce ani rozhodovat sama.

Pokud žena neuplatňuje umění dopomáhat muži k úspěchu, přestane se pokoušet ji uspokojovat nebo obětuje své vlastní potřeby, jen aby ona dostala to, co chce. Ani jedno z toho není zdravé.

JAK ŽENY REAGUJÍ NA PROBLÉMY

1)      Bude o tom problému hovořit.

(když ale žena hovoří o problému, muž zpravidla slyší jen stížnosti a cítí se kritizován)

2)      Bude sdělovat své pocity.

(když žena sděluje pocity, muž se cítí tlačen, jako by to vyžadovala od něj)

3)      Bude ten problém řešit sama!!!

(když žena řeší problém sama, muž se neangažuje a důvěrnosti ubývá)

4)      Bude trpělivě čekat, až ten problém vyřeší on.

(když žena čeká, až problém vyřeší on, může čekat hodně dlouho a začne se cítit rozmrzelá)

-       všechny tyto volby jsou projevem zdravého rozumu a lásky, žena sama o sobě nepochopí, jak by mohla v jejich vztahu působit negativně

Chce-li žena muže naučit, aby trpělivě vyslechl její pocity a nenavrhoval řešení, musí nechat své pocity stranou, když jí právě o řešení jde.

Žena netuší, že když je opakovaně odmítnuta mužova nabídka, přestane se starat a stane se pasivním a začne se méně podílet na jejich vztahu.

Muži často přestanou skládat poklony, protože si myslí, že už jim definitivní poklonu složili tím, že si ji vzali.

Když se o ženu ucházejí, mluví muži někdy až moc. Žena si představuje, že konečně narazila na člověka, který se před ní neuzavře a bude se svěřovat. Pak se vezmou a on mluvit přestane. Ona je zmatena, má pocit, že není něco v pořádku nebo že už ji tolik nemiluje. ,,Proč bychom museli pořád mluvit?“ ptal se ,,Cožpak nemůžeme prostě být spolu a dělat všechno spolu? O čem máme pořád hovořit?“ Zpočátku s ní mluvil, aby ji přesvědčil, kdo je. Pozorně poslouchal, aby se dozvěděl, kdo je ona. Když už ji znal a ona jeho, nebylo z jeho hlediska o čem hovořit.

,,Tajemství, jak dostat od muže víc, spočívá v ocenění toho, co už dělá a ve zvyšování po malých dávkách.“

K překonání instinktivní snahy soustředit se na práci a k přenesení pozornosti na ženu potřebuje muž její pomoc. Jak žena nabývá zručnosti v napomáhání, aby byl doma úspěšný, jeho pozornost se automaticky soustředí na věci přímo pro ni, protože se přesvědčí, že právě na drobnostech nejvíc záleží.

K tomu, aby pocítila sexuální touhu, potřebuje žena lásku a romantiku.

Změnami vzrůstá pro muže riziko, že zklame, kdežto ženu zbavuje nudy z rutiny. Ráda zkouší nové věci.

Muž by byl raději, kdyby žena pro něho méně dělala a více oceňovala to, co dělá on pro ni. Muži sice občas potřebují ocenění, ale ženy občas nemají dost lásky, aby je mohly dávat. Jsou dočasně prázdné. Je třeba naučit se ovládat ,,pokročilou techniku“ a dávat v maličkostech (doplnit tak ženě energii a ta může opět dávat/oceňovat).

ŽENY JAKO MATKY

Když žena miluje muže, zcela přirozeně chce, aby byl co nejlepší. Z hlediska své lásky vidí jeho velké možnosti a snaží se mu pomoci je realizovat. Chce pečovat o jeho růst. I když žena není matka, její sklon být svému partnerovi matkou vzroste, když ho miluje. Když má děti, vzroste dokonce silněji. Pro ženu je bohužel velmi obtížné o muže pečovat, a přitom se nechovat jako matka.

Muži chtějí, aby se jim věřilo, že jsou schopni se postarat, když se žena chová jako matka, odnímá mu tuto důvěru. Místo, aby mu umožnila naučit se tomu, co potřebuje, tj. samostatnosti, začne za něho přebírat zodpovědnost. Na počátku vztahu se žena obvykle k muži jako matka nechová. Vidí jeho možnosti a předpokládá, že chce a je schopen je rozvíjet a projevit. Časem však zjistí, že dělá věci jinak, než se ona domnívá, že by měl a začne mu dávat nevyžádané rady. Myslí, že mu tím pomáhá, ve skutečnosti mu však signalizuje, že sám úspěchu nedosáhne. On pocítí, že se ho snaží změnit.

Př. ,,Když se ke mně moje žena začne chovat jako matka, snažím se uvědomit si, že to obvykle dělá, když potřebuje pomoc a nedostává ji. Proto se snažím hledět na její sklon dávat rady pozitivněji. Říkám tomu ,,vedoucí tábora“.

Když se žena k muži chová mateřsky, jedná s ním jako s dítětem. A výsledkem může být, že se opravdu bude chovat a reagovat jako dítě, když bude s ní. Dokonce i muži, kteří vyhledávají mateřské typy mezi ženami, reagují zpravidla pasivitou, nadměrnou závislostí, přecitlivělostí a vzpurností. Rostou jejich pochybnosti o sobě samých, nikoli jejich sebedůvěra. A důsledkem je, že jejich partnerky jsou ještě nadřazenější. Pro takovou ženu pak časem muž ztratí mnoho ze své přitažlivosti, když má pocit, že o něho musí pečovat jako matka, a může snadno podlehnout romantickým iluzím, když se setká s jiným, který na ní není závislý.

Jak žena vycítí, že na muži nemůže být závislá a spoléhat na něho, má pocit, že on závisí na ní, a že se o něho musí starat jako matka.

Když muž sám od sebe pomáhá, takže má žena pocit, že o to nemusí žádat, zbaví se do značné míry svého sklonu chovat se mateřsky.

navíc:

Ženy se tradičně vždycky vdávaly ,,výše“, tedy za muže, které považují v jistém smyslu za schopnější, než jsou samy. Tento faktor je velmi důležitý pro trvání vztahu! Pokud žena nevidí, že je muž v nějakém ohledu schopnější než ona sama, bude se za něho vždycky cítit zodpovědná.

Obecně vzato úspěšné obchodnice velmi neochotně mužům ve vzájemných vztazích pomáhají. Připomíná jim to, jak silně si nepřejí se o někoho starat, protože jejich práce už je vyčerpává dost. Když však si taková žena uvědomí, že nepomáhá dítěti, ale muži, který se chce naučit pomáhat jí, je to pro ni snazší. A když začne sklízet plody v podobě opory, kterou v něm bude mít, pak bude pro ni i mnohem snazší pomáhat mu bez pocitu, že se o něho musí mateřsky starat. Ve skutečnosti se nestará o něho, ale pomáhá mu, aby se staral o ni.

Potlačením vlastní citlivosti a emocionálních potřeb, žena ve skutečnosti mužovu senzitivnost a citovou vyhladovělost podporuje. Tento druh láskyplné opory je ve skutečnosti krajně nebezpečný. Její druh začne být stále pasivnější, náladovější, podrážděnější, náročnější a zranitelnější.

Ženská potřeba hovořit může vést k nadměrné frustraci nebo vyvolat dojem slabosti. A žena, než aby se zdála příliš slabá nebo vyvolávala konflikty, začne automaticky potlačovat ženskost a chovat se jako muž.

ZŽENŠTILÍ MUŽI

V některých případech tito muži nemají pozitivní vzory pro vyjádření mužské síly. Neumějí se prosadit a vytyčit meze, ale ani být láskyplní a ohleduplní. Jsou ochotni obětovat své potřeby, aby ženu uspokojili. Tak se nejen osobně oslabují, ale ztrácejí svou přitažlivost pro ženy a ty je opouštějí.

Žena potřebuje značnou oporu, aby navázala spojení se svou vlastní ženskou složkou, nemůže tedy být zároveň ženou a mužem kvůli jeho ženské složce.

Je třeba doporučit, aby muž neprojevoval více citovosti než jeho družka. Je-li přirozeně citověji založený, měl by hledět trochu ,,otrnout“ tím, že bude v sobě víc podporovat mužskou složku.

Dokud se muž o ženu uchází, uvažuje o ní jako o ženské, milující, dávající a ochotně se přizpůsobující bytosti. Může se mu předvádět po té nejlepší stránce, protože dostává všechno, co chce. On si zvykne na její přizpůsobivost a cení si jí. Ale jak čas plyne a muž žádá víc, aniž by stejně zvyšoval svou pomoc, začne žena říkat ne i na věci, na které dosud říkala ano a dělá to bez vlídnosti.

Když žena dělá příliš mnoho, jediným způsobem, jak požádat o podporu, kterou zoufale potřebuje, je do nekonečna sama podporu poskytovat.

Touha, aby muži byli měkčí a citlivější, je ve skutečnosti zástupnou potřebou. Zakrývá ženinu skutečnou touhu být sama citlivější a měkčí.

Čím více žena trvá na tom, aby se partner svěřoval, tím víc se odcizuje ženská část její bytosti, protože čím citlivější začne být muž, tím silnější musí být ona.

Necítíme-li, že jsme milováni, stáváme se pravým opakem toho, čím jsme, když jsme milí a milující.

Ženy dnes chtějí emocionální oporu a romantiku, kterou může zajistit jen monogamie.

Kdykoli máte pocit, že vám bylo skvěle, dokud vám partner nezkazil náladu, vždycky jde o nějakou jizvu hluboko ve vás, kterou je třeba léčit. Vyčítat to partnerovi znamená hledat nesprávným směrem – tím se rána jen jitří.

Když se muž jasně oddá jedné ženě a ujistí ji, že společně zestárnou, poskytne jí ten druh opory, kterou potřebuje, aby objevila plamen sexuální vášně hluboko ve své duši.

Muže skoro vždycky otráví, když žena chce ,,pracovat“ na jejich vztahu. Muž nechce na vztahu pracovat, chce v něm prostě žít! Když žena dokáže posuzovat své problémy s nadhledem, považuje to muž za svůj úspěch. Muž potřebuje mít pocit, že je ve vztahu občas na dovolené, a že v jistém smyslu nemůže udělat nic špatně.

PŘÁELSTVÍ PRO ŽENU ZNAMENÁ, ŽE JÍ DRUH ČAS OD ČASU POMŮŽE NEBO NABÍDNÉ POMOC. PRO MUŽE ZNAMENÁ, ŽE ŽENA PŘESTANE BÝT NÁROČNÁ NEBO OČEKÁVAT PŘÍLIŠ MOC. BÝT PŘÍTELEM SVÝCH PARTNERŮ ZNAMENÁ NIKDY SE NEPOKOUŠET ZMĚNIT JEJICH NÁLADU NEBO BRÁT OSOBNĚ, KDYŽ JEJICH POCITY NEODPOVÍDAJÍ TOMU, CO VY SI PŘEDSTAVUJETE!

Když muž umí ženu milovat, není pochyb o tom, že se jí ,,podlomí kolena“. Ženina láska naopak dokáže postavit muže pevně na zem.

PARTNERSTVÍ VE VZTAHU

Ženy cítí partnerství, když dělají se svými partnery věci v družné spolupráci se stejným cílem. Není hierarchie ani šéfa. Všechna rozhodnutí se dělají společně a investice se dělí rovným dílem. * Muž prožívá partnerství zcela jinak. Má rád své oddělení, kde rozhoduje on a je šťasten, když i ona má své oddělení, kde rozhoduje zase ona. Nechce, aby mu říkala, co má dělat a nemá pocit, že je třeba ho zatahovat do věcí, které dělá ona. Dělají různé věci a za různé věci odpovídají. Smyslem jejich partnerství je, aby bylo dílo hotovo.

Ženy se cítí milovány především tehdy, dostává-li se jim od mužů emocionální opory, a když cítí, že mužova láska je stálá. Když muž ženě nerozumí, má sklon se zaměřit na způsoby, jak ji uspokojit jednou pro vždy, a pak ji bude celé týdny zanedbávat…

Zde seznam věcí, jimiž muž dokáže vytvořit romantiku:

1)      kupujte jí a piště blahopřejné lístky

2)      noste jí květiny

3)      kupujte čokoládu

4)      noste domů malá překvapení, která jí dokáží, že jste na ni myslel, když jste byl pryč

5)      občas ji nečekaně obejměte

6)      chovejte se vášnivě, i když se právě nechcete milovat

7)      zapalujte svíčku při večeři nebo v ložnici

8)      pouštějte jí hudbu, kterou má ráda

9)      všímejte si, co má na sobě a skládejte jí poklony

10)   veďte v patrnosti jídla a restaurace, které má v oblibě

11)   plánujte různé podniky předem

12)   vypněte zvuk při reklamách a hovořte s ní, místo, abyste zkoušel různé kanály

13)   dívejte se na ni, když hovoří

14)   nepřerušujte ji a nedokončujte za ni věty

15)   všímejte si, když je rozrušena a nabídněte jí objetí

16)   pomáhejte jí, když je unavena

17)   pomáhejte jí s domácími pracemi

18)   telefonujte jí, když se někde zdržíte

19)   telefonujte jí, jenom abyste jí řekli, že ji máte rádi

20)   plánujte malé oslavy a dělejte něco jinak

POTŘEBA RESPEKTU

Mužova reakce ve třetím stadiu např. ,,Takhle se mnou nikdo jednat nesmí. Jestli se nezměníš, odejdu od tebe.; Když nemůžeš být šťastná, měli bychom toho rovnou nechat.“

Muž v takové situaci trpí respektománií. Dokáže-li, aby se druzí cítili vinni nebo zastrašeni, na nějakou chvíli ho to uspokojí. Jeho hlad po respektu vzroste, protože si jeho duše ve skutečnosti přeje ocenění. Musí mít pravdu, ať jde o cokoli a je vždycky připraven obvinit a odmítnou druhé. Ve třetím stadiu se muž někdy dožaduje větší komunikace. Chce znát pocity své ženy, když však se mu s nimi svěří, hádá se a chce se svěřovat sám. Chová se sice jako žena, přesto však zůstává mužem a chce tedy mít za každou cenu pravdu a je velmi ochoten se hádat. Hádky mu dělají dobře, ale přinášejí jen dočasnou úlevu. Stále však bude cítit potřebu, aby ho vyslechli a hlavně poslechli.

JAK PŘIPRAVIT MUŽE, ABY SI PAMATOVAL

Vyžaduje to, aby žena nespěchala na to, čeho chce dosáhnout a trpělivě muže podporovala v učení nezapomínat. Měla by ho požádat o nějakou docela obvyklou věc a především předpokládat, že zapomene. Když na to bude předem připravena, nerozladí ji to. Když zapomene udělat to, co slíbil, žena by měla být připravena nereagovat naštvaně. Měla by říci stručně a klidným tónem, jako by nikdy na nic nezapomněl, jednu z následujících vět:

,,Měl jsi možnost vrátit tu videokazetu?“

,,Koupils mléko?“

Buďte připravena, že řekne ne a vy na to reagujte některou z následujících vět:

,,To je v pořádku.“

,,Nelam si s tím hlavu.“

Kterákoli z těchto vět bude rajskou hudbou pro jeho uši. Muži si takové věci vždycky říkají. Ženy je neříkají příliš často, protože nevědí, jakou mají moc. Užívají jich leda na počátku vztahu, protože je partneři ještě svým zapomínáním nezklamali. Ale jak jejich vzájemný vztah pokračuje, není najednou v pořádku, když partner zapomene. A to právě vede k tomu, že zapomíná stále víc.

Snažte se, aby otázka byla stručná a prostá. Neříkejte: ,,Jestlipak sis vzpomněl na ty odpadky? Zítra přijdou popeláři a neměli bychom je zase propást jako minule.“ (muž by to bral jako sekýrování)

Svobodně vyjadřovat city s partnerovou pomocí je pro ženy životně důležité. Muži se vždycky diví, jak moc se ženy potřebují cítit bezpečny.

JAK ŽENY NEVĚDOMKY MUŽE ODRADÍ

Velmi často je muž rozladěn, protože nechápe ženinu potřebu hovořit o citech a problémech. Žena se domnívá, že pouze konverzuje a dává mu najevo, že je vůči němu naprosto otevřená, muž si situaci špatně vykládá, má pocit, že ji nikdy nedokáže učinit šťastnou a rozhodne se neexponovat.

Muži chtějí být zaopatřovateli, chtějí ručit za ženino štěstí. Pouze potřebují, aby se jim za to dostalo ocenění. To je z ženiny strany projev lásky a podpory, po kterém muž nejvíc touží.

KDY JSOU MUŽI ZAMĚŘENI NA DOSAŽENÍ CÍLE

Mužova orientace na intimní vztahy je mnohem více zaměřena na dosažení nějakého cíle než ženina. Všechno, co muž dělá od začátku jejich vztahu, je zaměřeno k dosažení jeho cíle. Instinktivně se ženy něžně dotýká, kupuje jí květiny, volá ji ze zaměstnání, plánuje program schůzek, dívá se na ni, když mluví, nadšeně hovoří o tom, jak je krásná, pozorně naslouchá jejímu vyprávění a celkově se chová tak, aby ji dal najevo, jak mu na ní záleží. Jeho cílem je vytvořit vztah se ženou, kterou si vybral za svou družku. Když tohoto cíle dosáhne, jeho lovecké instinkty ochabnou. Místo, aby kupoval květiny, dává celý svůj plat. Místo, aby volal ze zaměstnání, přichází každý den domů. Místo, aby dával city, dává sex. Místo, aby se na ni jen díval a naslouchal, cítí za ni větší zodpovědnost a snaží se řešit její problémy. Místo, aby si udělal čas na romantické drobnůstky, věnuje všechen čas získávání peněz, aby si ona mohla dopřát, cokoli se jí zachce. Neuvědomuje si, že to, co dělal, aby ji získal, je stále nutné k tomu, aby byla šťastna.

MONOGAMIE

Možná, že monogamie je opravdu důležitá a já jenom nechápu proč?

Jak jsem se tak převaloval na lůžku, vážil jsem všechna pro a proti takovému bočnímu poměru. Tělo mi říkalo, že jsem to měl udělat, srdce, že neměl a mysl se snažila najít řešení, aby oba byli šťastni. Než jsem usnul, došel jsem k závěru, že kdyby se mi podařilo Bonnie přesvědčit o své nehynoucí lásce k ní, pravděpodobně by se jí taková náhodná a diskrétní záležitost tolik nedotkla. Pokud by takové záležitosti byly krátké a oddechové, neměly by možná žádné negativní citové odezvy. Připadalo mi to jako dobré řešení a rozhodl jsem se s tím Bonnie svěřit, až se vrátím domů.

Shledání s Bonnie mě vzrušilo a skoro bezprostředně jsme se vášnivě pomilovali. Potom jsem jí vyprávěl o svém zážitku.

Byla zdrcena.

,,Miluješ ji?“ zeptala se. Vysvětlil jsem jí, že mě ta žena přitahovala pouze fyzicky. To Bonnie dorazilo a zeptala se mě, jestli ji mám ještě rád. Něžně jsem ji řekl, že ji mám raději než kohokoli ve svém životě. Vyptávala se, jak ta žena vypadá. Odpověděl jsem ji na všechny otázky a ujistil jsem ji, že jsme spolu jen hovořili, nic víc. Něžně jsem Bonnie objal a omluvil jsem se jí, že jsem se jí dotkl. Za nějakou dobu jsem se jí svěřil se svými novými myšlenkami a pocity ohledně monogamie. Doufal jsem, že by jí nějaké diskrétní letmé záležitosti nevadily, ale její odpověď změnila nejen můj názor, ale celý můj život.

Zahájil jsem ten pamětihodný rozhovor slovy: ,,Nezačal jsem si s tou ženou nic, protože bych tě nikdy nechtěl podvést. Ale byl bych rád, kdybys mi takové věci dovolila. To neznamená, že tě nemám rád. Bylo by to jen pro radost z té chvíle. A slibuji ti, že bych byl naprosto diskrétní a dělal bych to jen mimo město.“

Než jsem stačil domluvit, Bonnie se rozplakala, ale přes své rozrušení promluvila obdivuhodně pevně a jasně. Do smrti si budu pamatovat její slova, protože na mne hluboce zapůsobila.

Řekla: ,,Johne, nikdy ti nechci říkat, co smíš a co nesmíš. Nemáš zapotřebí, abych ti dělala matku a ani já to nechci. Jediné, o čem mohu mluvit, je moje vlastní zkušenost. Snažím se, jak mohu, být otevřená a důvěřovat ti tak, jak si zasloužíš. Nechci se vzdát lásky k tobě. Chci růst v lásce a věřit ti dál.“ slzy jí tekly po tvářích, když pokračovala: ,,Já už jsem byla jednou opuštěna. Kdybych si myslela, že třeba máš na svých seminářích nějaké vedlejší vztahy, patrně bych se uzavřela do sebe. Neustále bych se porovnávala se všemi možnými sokyněmi a snažila bych se jim vyrovnat. Nikdy bych se necítila dobře.“ 

V té chvíli jsem věděl, že mě Bonnie miluje, a že opravdu chce, abych byl šťasten. Věděl jsem také, že ona potřebuje monogamii bez ohledu na to, jestli by taková boční záležitost byla morálně správná nebo špatná, neboť je to pro ni podmínka růstu v lásce. Potřebovala cítit, že je jediná, aby mě mohla otevřeně přijímat a otevřeně na mne reagovat. A tenhle pocit jedinečnosti byl založen na záruce monogamie.

ZÁKLADNÍ RADY MUŽŮM JAK BÝT ŽENĚ OPOROU

1)      Máte-li podezření, že je rozčilená, nečekejte, až začne mluvit (začnete-li sami, zbavíte ji padesáti procent emocionální zátěže).

2)      Když ji necháte hovořit, mějte na paměti, že rozčilovat se proto, že ona je rozčilená, nepomáhá.

3)      Kdykoli cítíte, co říci, neříkejte nic. Nemůžete-li říci něco pozitivního nebo zdvořilého, mlčte.

4)      Když nebude mluvit, ptejte se, dokud nezačne.

5)      Ať děláte cokoli, neopravujte a neposuzujte její city.

6)      Zůstaňte podle možností klidní a soustředění a zdržte se příkrých reakcí. (Když ztratíte kontrolu a vybuchnete, prohrál jste a musíte začít znovu z nevýhodného postavení.)

Projev respektu je hojivou mastí, která uspokojí raněnou ženskou duši.

ŽENY, KTERÉ DĚLAJÍ PŘÍLIŠ MNOHO

Jsou-li ženy zbaveny opory, kterou jejich ženská složka vyžaduje, aby se vyhnula pocitu bolesti ze zavržení, převáží v nich mužská složka a začnou projevovat tradičně mužské sklony. Začnou být cíleně orientovány, soutěživé, asertivní, nezávislé a výkonné. Začnou si zakládat na své logice a racionalitě. Životní zkušenosti a některé poznatky z dětství způsobily, že odvrhnou ženské city jako slabé, nežádoucí a naprosto nehodné přízně. Pro tyto ženy je těžké si představit, že by mohly být hodny lásky mužů, kdyby byla slabé a chovaly se žensky. Usilovně se snaží skrýt svou ženskou senzibilitu a potřeby. Nesprávně se domnívají, že ,,ženskost“ je nežádoucí a nechápou, jak by mohl muž být k ,,takové hlouposti“ přitahován.

Když ženy nemohou relaxovat, protože jejich mužská složka se dožaduje řešení problému, ztrácí vášeň postupně své kouzlo a mizí a sex se stává mechanickým (dále se to projevuje domácím perfekcionismem a přetěžováním se).

Aby mohl muž ženě pomoci, musí chápat, že hluboko v nitru touží si odpočinout, nechat všechno plavat a svěřit se někomu, komu věří, že o ni bude pečovat a pomáhat jí. To je skutečná niterná potřeba ženské složky její osobnosti. Protože však žena svou potřebu pomoci odsuzuje jako nepřijatelnou, nahrazuje ji podvědomě nepravou potřebou. Tato náhradní potřeba se projevuje jako naléhavé puzení uspokojovat jiné.

Když žena dělá ,,příliš mnoho“, je to volání o pomoc. V jistém smyslu se potápí. Jejím jediným způsobem jak požádat o podporu, kterou zoufale potřebuje, je do nekonečna sama podporu poskytovat. Bez partnerovy pomoci mají takové ženy sklon být stále soběstačnější, čímž se snižuje možnost, že jim nějaký muž bude někdy oporou.

PRO MUŽE

Nemáte-li sexuální partnerku a chcete-li zůstat v kontaktu se svou mužskou složkou, cvičte se v sebeovládání a nemasturbujte! V tomto případě ne z nějakých morálních důvodů. Masturbace je neškodná, ale posiluje ŽENKSOU SLOŽKU, ne mužskou. Přehnaná masturbace muže do ženskosti přímo vhání. Zdržujte se také náhodného nebo rekreačního sexu, když nemáte právě žádný milostný vztah, protože pohlavní zdrženlivost je jedním z nejsilnějších prostředků, jak nalézt v sobě mužnou sílu. Je-li sexuální uvolnění nutné, dojde k němu zcela přirozeně ve spánku. Pravidelný pohyb pomáhá transmutovat sexuální potřeby do doby, kdy budete mít milostný vztah. Čeká-li muž tímto způsobem, je rovněž mnohem více motivován najít si kvalitní partnerku.

ABY PARTENRSTVÍ VZKVÉTALO A NEBYLO SAMOÚČELNÉ, MUSÍ MÍT NĚJAKÝ VYŠŠÍ CÍL. ABY VÁŠEŇ ROSTLA, MUSÍ MÍT PARTNEŘI SPOLEČNÝ ZÁJEM A PRACOVAT K JEDNOMU CÍLI!