(autor: Albert J. Bernstein;
Sydney C. Rozen)
REBELOVÉ
Luke je klasický
rebel, který jako by měl na duši napsáno heslo: ,,Narodil se, aby byl svobodný“.
Tato fáze je výrazem toho, čím Luke je a jak sám sebe vidí: tvrdohlavý, bystrý,
osamělý vlk, který si vymýšlí vlastní pravidla. Někteří lidé říkávají, že heslo
zní jinak: ,,Vem tu práci a co nejrychleji se jí zbav“, protože lidé Lukova
typu mají zvláštní schopnost dostat se na kobylku těm, kteří berou svou vlastní
autoritu příliš vážně. To však není zcela přesné. Má-li Luke hledat chybu
v programu, bude ochotně pracovat třeba 20 hodin denně i přes víkend, jen
aby ji našel. V pondělí však nepřijde, ani nezavolá, protože když už chybu
našel, co by dělal v práci.
Luke ví, že kdo
se chce někam dostat, musí intrikovat a to jistě není nic pro něho. Ví, že lidé
z vedení (bílé límečky) mají všechno, co potřebují, ale tato privilegia mu
nestojí za ty kličky a politické hry.
Luke a mnozí
jiní rebelové jsou v zajetí mýtu, který jsme nazvali ,,kultem chladné
mysli“. Svou tvrdohlavostí a sklonem být nad věcí někdy připomínají intrikáře.
(Vzpomeňte si, jak jste se dívali na rebely na střední škole? Vraťte se do
čtvrtého ročníku: Vzpomeňte si, jak sportovci, jedničkáři, členové studentské
rady a ostatní oblíbenci reagovali na skupinku, která si něco šeptala
v poslední řadě. Bavili se při hodině, mohli mít problémy, ale nikdy
neztratili svou chladnou mysl.
V obchodním
světě bývá součástí rebelské chladné mysli i to, co se tito lidé snažívají
skrývat: strach. Strach z neúspěchu. Strach z neznáma. Strach, že
nebudou přijati do kolektivu. Soutěživci a důvěřivci znají na rozdíl od rebelů
dost důležitých informací o ,,systému“. V jeho rámci mohou jednat
metodami, které rebelové Lukova typu nejsou ochotni tolerovat, nebo se je vůbec
odmítají učit. Bez ohledu na to, jak jsou rebelové nevyzpytatelní a vznětliví,
moudří šéfové se jich nezbavují. Jsou příliš vzácní. Jen málo podniků se obejde
bez rebelské představivosti, tvořivosti a schopnosti vystihnout podstatu problému.
Přesto by Luke a ostatní rebelové nalezli více uspokojení v práci, kdyby
neuvažovali o obchodních věcech tak povrchně a kdyby nepovažovali každého
pracovníka vedení za prodejného. Získali by tím oni sami i podnik. Luke nestojí
o kariéru. Negativní stránka kultu chladné mysli mu ani nedovolí o nabídkách
uvažovat.
Jak se chováte
ve světě, o kterém si myslíte, že je řízen neodvratitelným osudem? Chce to,
hochu, chladnou mysl. Tak se zrodilo rebelské náboženství založené na kultu
chladné mysli.
Kult chladné
mysli je postoj odpoutanosti, který vás psychologicky chrání před něčím, o čem
věříte, že to nezvládnete , nebo čemu nerozumíme.
Pěstitelé kultu
chladné mysli dávají druhým najevo, že jsou příliš rafinovaní než aby se
zapojovali do veřejného života podniku. Rebelové často připomínají dospívající
mladíky v typické rodině. V některých věcech jsou už vyspělí, ale
v práci se chovají jako tito adolescenti – hledají svou identitu, kterou
by však vybočovali z normy. Jejich kult chladné mysli radí držet se v ústraní,
aby jejich křehká, dosud nevyhraněná identita nebyla pohlcena. Kult chladné
mysli je způsob jednání ztělesněný jistými hrdiny. Tito hrdinové však bývají
nekonformisté. Rebelové v sobě rádi vidí lidi, kteří skutečně dělají
práci, která je potřebná, zatímco ti ostatní se jen hrabou v papírech a
intrikují. Nemívají pravdu tak často, jak si myslí. Někdo musí jednat a vést
evidenci, přestože to rebelové nepovažují za skutečnou práci. Kult chladné
mysli je vlastně jistým přetrváváním adolescenční vzdorovitosti do dospělosti.
Vyznavači kultu chladné mysli vytvářejí skupiny, ve kterých společně vtipkují
na úkor toho, proti komu vystupují, nebo na jeho úkor dělají štiplavé poznámky.
Cynický humor považují za důležitý. Živí totiž rebelskou odpoutanost.
,,Všichni
rebelové nemají bohužel takové štěstí jako Luke. Jeho štěstí spočívá
v tom, že jeho talent je k nezaplacení a že má za šéfa Danu, která si
to uvědomila. Jste-li rebel, přesvědčte se, zda věnujete pozornost té složce
své práce, která společnosti šetří nebo vydělává peníze. Budete-li se podle
toho řídit, můžete si vykoupit spoustu volnosti.
Jak na REBELY
1. Nevyžadujte
od svých podřízených, aby uznávali vaši autoritu
Ukažte jim, že
se nebojíte ušpinit si ruce (Podívejte se, co dělají. Rebelové bývají obyčejně
na svou práci velice hrdí a uznávají lidi, kteří jsou ochotni s nimi
spolupracovat. Postavíte-li se na jejich stranu, budou vám důvěřovat, zvlášť
když budete brát vážně jejich práci a vážit si jejich zásluh. Nezkoušejte však
předstírat, že jste jedním z nich. Naslouchejte jim. Respektujte jejich
připomínky a návrhy. Dovíte se více, než jste očekávali.)
2. Dejte jim
příležitost k rozhodování
3. Dávejte je
tam, kde se mohou lépe uplatnit.
4. Umožněte jim
vyniknout. (Rebelové mají smyls pro dobrodružství a vzrušení. Lépe než na
požadavky reagují na výzvy, odvážná vystoupení a sázky.)
5. Buďte
k nim přísní. (Nepřetvařujte se. Máte-li řídit rebely, přiznejte před
nimi, že toužíte po moci, autoritě a penězích. Neskrývejte před nimi intriky.
Rebelové obyčejně nevěří autoritě, která předstírá nesobeckost. Sdílejte
s nimi své vlastní motivace. Rebelové oceňují upřímnost.
6. Chraňte je ze
své pozice. (Chcete-li získat rebely pro spolupráci, musíte ukázat, že se za ně
umíte postavit.)
7. Povýšíte-li
je, poskytnete jim svou podporu. (Rebelové mívají velmi cenné dovednosti.
Někteří manažeři je povyšují, protože chtějí, aby i ostatní lidé mohli využívat
těchto jejich dovedností. Povýšení takového rebela může být užitečné, když
dostane k ruce důvěřivce, který by za něj prováděl detailní úkoly. Tak
získá rebel volnost k provádění prací, ve kterých vyniká.
10. Nechyťte se
do ,,rodičovské pasti“. (Ve vztahu k rebelům je velmi snadné sklouznout do
rodičovské úlohy; dělat jim kázání, brát si příliš osobně, co udělají nebo
neudělají, mít pocit, že by si měli něco lépe zapamatovat. Třeba jak funguje
organizační struktura nebo jaká jsou skutečně platná pravidla. Necháváme je,
aby na vlastní kůži pocítili následky svých činů. Takové přístupy bývají lepší,
ale ne vždy a za všech okolností. Týká se to rebelů a adolescenční
vzdorovitosti, která je ukryta v nitru všech zaměstnanců, obzvláště těch
nespokojených.
Někdy se to
stává, ne však často. Rebelové někdy opravdu bývají povyšování do vedoucích
funkcí. Snad si představujete, že se díky svému vztahu k autoritě stávají
velkými šéfy. Ve skutečnosti bývají v tomto ohledu nejhorší. Snadno se
totiž zbavují odpovědnosti za věci, které dělají neradi. Po nátlaku někdy
přijímají styl vedení, kterému říkají ,,vojenský“. Lidé, kteří neuznávají
autoritu, se snadno stávají tyrany. Zaměňují totiž pravý smysl autority
s tyranií.
Pracujete-li pro
rebela, zapamatujte si jediné pravidlo: Stůjte vždy na jeho dobré straně!
DŮVĚŘIVCI
Důvěřivci však
nosí ve svých brašnách kromě laciných sendvičů i tradici tvrdé práce a velkých
ideálů. Pracuj tvrdě a poctivě, řiď se předpisy a dočkáš se odměny. Soutěživci
je považují za neandrtálce, kteří jsou svým myšlením milión let za ostatními. I
rebelové na ně hledí jako na primitivy posedlé předpisy a vším tím, co stojí
napsáno v papírech, jako by bylo možné proměnit lejstra nějakým magickým
rituálem v něco užitečného. Mnozí důvěřivci nepotřebují vnější motivaci.
Pravý smysl života nalézají ve své pilné práci. Dodržování předpisů jim dává
pocit mravnosti a osobní hodnoty.
Postup dělají
obvykle lidé, kteří se vyznají v systému – v soustavě nepsaných
pravidel, která říkají, jak se věci mají. Většina z nich také pilně
pracuje, ale dělá ještě něco jiného, něco co se důvěřivcům nezamlouvá. To
,,něco“ skoro vždy představuje hraní politických her.
Opravdoví
důvěřivci budou však vždy pracovat na sto deset procent, bez ohledu na to,
budou-li povýšeni nebo ne, nebo poznají-li ocenění své práce na zvláštních
prémiích. Jejich pohnutky jsou totiž mocnější než dolary.
Důvěřivci si
zpravidla nestěžují. Spoléhají se, že prorazí svou motivací. Někteří šéfové
však nehrají podle pravidel, a pak tito zásadoví lidé cítí nutnost promluvit.
Problematické
je, že většina důvěřivců očekává, že zůstanou tam, kde jsou, a budou dělat kariéru
postupně podle svých zásluh.
Někdy se
šokovaní důvěřivci, zvláště ti, kteří byli v bitvě o ,,systém“ poražení,
změní ve zrádce a stanou se čmuchaly nebo donašeči vedení. Chybně dospívají
k závěru, že ,,systém“ je zlý (může být sice bezcitný, ale není ve
skutečnosti zlý) a uvědomují si, že na to, aby vyhráli, se musejí zkazit a
zkorumpovat tak, aby byli takoví, jak se jim jeví ostatní lidé z okolí.
Existují manažeři, kteří takové jejich jednání oceňují.
V některých
podnicích mohou udělat značnou kariéru sekyrníci, kteří jsou ochotni dělat za
šéfa špinavou práci. Nepozastavují se před podlostmi, je jim jedno, co si o
nich lidé myslí. Zajímá je jen šéfův názor. Takové zaměstnance obzvláště
oceňují šéfové, kteří se bojí dostat se s někým do křížku, nebo šéfové,
kteří svá místa získali v rámci pacifistického systému, ve kterém není
dobré mít nepřátele.
Pozn.: Lidé,
kteří se nejsnadněji dostanou ,,na dno“, jsou ti, kteří o svých frustracích
zpravidla nemluví. Ano, nebo ne?
NE.
V mnohých případech platí, že čím více o svých nepříjemných pocitech
mluvíte, tím hůře se cítíte. Nechceme říci, že by lidé o svých frustracích
neměli nikdy s nikým mluvit (to pusťte z hlavy) – z čeho by pak
žili psychologové?
Za dvou
okolností může být užitečné mluvit o frustraci: (1) Mluvíte-li s lidmi,
kteří situaci mohou ovlivnit, nebo vás mohou podpořit. Svěřovat se lidem, kteří
vám soucitně potvrdí, že věci jsou opravdu strašné, může být škodlivé. (2)
Mnohokrát se neopakujte. Opakování zpravidla není způsob komunikace. Takto se
jen ujišťujete, že situace je skutečně hrozná.
Jak na
DŮVĚŘIVCE
Důvěřivci si
nejvíce stěžují na šéfa, protože je údajně nevyslechne nebo jim nic neřekne,
případně jim dává nepřesné informace.
1. Komunikujte
s nimi více
2. Vaše priority
musí být jasné a konkrétní (Důvěřivci poznají, že je chcete klamat, a urazí se,
budete-li jim říkat, že kvalita je požadavkem číslo 1 a přitom uvidí, že vaším
prvním zájmem je krytí vlastních zad)
3. Objasněte
požadavky na povýšení
4. Říkejte, co
si myslíte, a myslete si, co říkáte (Musíte-li hrát divadlo, pak ať je váš
personál spoluhercem a ne pouhým divákem.)
5. Mějte na
paměti důležitost hodnocení
Pracujete-li pro
důvěřivce
Je-li váš šéf
důvěřivec ve smyslu našich kritérií, je možné, že vaše oddělení bude
z vyšších míst posuzováno jako selanka lehké, až nudné práce. Důvěřivci
bývají šéfy jen zřídka, ještě vzácněji však vedou oddělení považovaná vedením
za důležitá. Podle známého pravidla pravé ruky se oddělení považuje tím více za
selanku, čím menší roli v něm hrají hospodářské výsledky.
1. Řiďte se
pravidly
2 Všimněte si
slabosti svého šéfa, zvláště když je v podniku nestabilní situace, nebo
chcete-li udělat postup
3. Ukažte, že
jste motivování a ochotni jít ještě o jednu míli dál (Když je šéf důvěřivec,
budete kladně hodnocen jako týmový hráč.)
Důvěřivci bývají
lepšími manažery pro jiné důvěřivce a rebely, ale téměř nikdy si neporadí se
soutěživci.
SOUTĚŽIVCI
,,Chceš-li
opravdovou odměnu, dělej to, co je odměňováno.“
Situace je však
ještě komplikovanější, protože soutěživci rádi využívají šeptandy ve svůj
prospěch. Záměrně rozšiřují určité klepy nebo naopak se z řečí snaží
zjistit, co se odehrává v mysli důvěřivců. Tak jimi manipulují.
Jste-li
soutěživec a pracujete ve vedení, proč byste měli svůj způsob jednání měnit jen
proto, abyste uspokojili lidi, kteří se nevyznají v ,,systému“? Odpověď je
prostá: pro peníze. Nemůžete si dovolit nezměnit se. Pochopíte-li způsob
myšlení důvěřivců a rebelů, dostanete z nich ten nejlepší výkon za nejméně
peněz. Konflikt nás něco stojí. Loajalita se vyplácí.
Úspěch
ospravedlňuje sám sebe. Soutěživci uznávají vítězství, ne způsob zvládnutí hry.
Následkem výher
se soutěživci cítí nadřazeni ostatním.
,,Manažeři nikdy
nemyslí, ale vědí.“
Podnikavci:
Hrdinové soutěživců
Soutěživci
považují za symbol velkého hrdinství zvláštní typ vítěze a tvůrce. Je-li zde
něco, co činí amerického obchodního ducha velkolepým, pak je to duch
podnikavosti. Podnikavci jsou akceschopní a motivovaní, mají buňky a schopnosti
udělat něco – třeba podnik – z ničeho. Mají vůli něčeho dosáhnout.
Co je to za
mytologické bytosti?
Jsou to
vítězové, kteří se tak dobře vyznají v ,,systému“, že vidí i skryté možnosti
trhu, které zůstávají jiným lidem zahaleny. Tito kouzelníci tak skvěle ovládají
techniku, že přicházejí na určitý produkt, který přináší zvrat do průmyslu;
hrdinský čin zakladatele spočívá v zahájení obchodu, který je zdrojem
zisku. Podnikavci reprezentují to, čeho si soutěživci na sobě nejvíce cení:
magickou schopnost proměňovat nápady v peníze! Důvěřivci uctívají
podnikavce pro jejich pracovitost a vysoký stupeň motivace, rebelové obdivují
jejich tvůrčí schopnosti a suverénnost. Soutěživci však obdivují jen jejich
peníze a moc, bez nich by všechno bylo jen akademickou záležitostí.
Jak na
SOUTĚŽIVCE
1. Najděte si
vlastní zdroje informací (Soutěživci si myslí, že už byste měli vědět to, co
ještě nevíte. Musíte se ptát.)
2. Neobtěžujte
šéfa malichernostmi (Řekněte si, že si můžete dovolit stěžovat si jen jednou za
rok – tak si pořádně rozmyslete – na co.)
3. Riskujte,
buďte iniciativní, nebuďte lhostejní ke svým omylům.
4. Dovolte
šéfovi, aby vás kritizoval, aniž by se vás to dotklo. (Přijímejte kritiku
klidně a s nadhledem.)
5. Nechtějte se
pořád o všem ujišťovat. (Není snad nic, co by soutěživci více nesnášeli, než
nesamostatné zaměstnance.)
6. Dělejte
šéfovi radost.
7. Dodržujte
pravidla, bez ohledu na jejich bezúčelnost.
8. Je-li to
možné, naučte se něco z oboru, ve kterém váš šéf příliš nevyniká. Tak se
stanete nepostradatelnými a dostanete pro svou činnost více prostoru, protože
vaše dovednosti jsou velmi důležité.
9. Potlačte
v sobě zlobu, zůstaňte klidní a zachovejte rozvahu (Dívejte se mu do očí a
odolávejte pokušení něco vysvětlovat. Nejlépe je vyslechnout si, co vám šéf
považuje za nutné sdělit, pak se ho zeptat, co od vás chce, a co nejrychleji
z takové situace vykličkovat.)
10. Nenechte se
svést k tomu, abyste jednali s rodinou tak, jako šéf jedná
s vámi. (Nedělejte však ze šéfa ani ,,rodinného zloducha“, o kterém každý
den vyprávíte. Pak se budete cítit ještě hůř, protože na vás bude působit
nátlak z domova, abyste ,,se postavili proti tomu idiotovi.“)
11. Vyvarujte se
pokušení někoho obviňovat (Nic vás nebude víc pokoušet, než se dát dohromady
s ostatními zaměstnanci a povídat si s nimi o zlomyslnostech. Čím
více budete mluvit o zlu, tím hůře se budete cítit.)
12. Chtějte co
nejvíce peněz. (Mnozí netvoři jsou ochotni platit za privilegium, které jim
umožňuje manipulovat s lidmi. Chcete-li vůbec na něčem trvat, pak snad
trvejte na platu. Stále se o plat zajímejte a nebojte se i zatlačit. To je
oblast, ve které vám šéf snad pozorumí a za svou samolibost bude ochoten
zaplatit. Plat jednoho člověka je pro takového žrouta kapkou v moři,
zvláště když vaše místo není ochoten zastávat nikdo jiný. Očekávejte však
smlouvání a nejdříve nasaďte laťku vysoko. Používáte-li v takové situaci
jakéhokoliv osobního odůvodnění (,,mám velké výdaje“), dáváte najevo, že jste
ještě nezvládli ani slovní zásobu. Další metoda, která nevede k úspěchu,
předpokládá, že jste už zvládli všechny své povinnosti (například se dožadujete
zvýšení platu, protože si myslíte, že máte více odpovědnosti, než je stanoveno
v popisu práce). Kdyby vám šéf přidal, musel by připustit, že vás dříve
okrádal. Naopak úspěšné metody jak dosáhnout zvýšení platu se často zakládají
na předpokladu že plat je něco, co vám šéf prostě jen dává a chce si vás tím
nějak zavázat, že budete více pracovat, že setrváte v podniku apod.,
nebo-li chcete-li dostat přidáno, musíte si na to vydělat. např.:
,,Udělám-li ….,
ušetřím tím společnosti 20 000 dolarů ročně. Rád bych z toho dostal
tetinu.“
,,Co musím
udělat, abych dostal přidáno o 10%?“
Další
alternativou, která někdy zabere, je prostě předložit požadavek: ,,Chci přidat
10 000 ročně“.
Když nebudete
umět prezentovat informace, a tedy ani jednat, nedočkáte se zvýšení platu, ani
čehokoliv jiného co pochází z obchodního světa.
Soutěživci
mívají sklony k pohrdání a podceňování nesoutěživců. Protože věří
v přirozený výběr, prezentují pravdu v upravené podobě a jsou
přesvědčení, že lidé, kterým to myslí, jsou schopni dát tyto kusé informace
dohromady a zjistit z nich celou pravdu. Když jim to nemyslí, žádná škoda.
Chcete-li
úspěšně vycházet s tyranským šéfem, musíte svým mozkem zvítězit nad
srdcem. Budete-li na chování našeho tyrana reagovat emocionálně, povede se vám
přinejmenším špatně a budete riskovat vyhazov. Musíte předvídat a nejen prostě
reagovat.
Naneštěstí je
jen málo důvodů tak pádných, aby přiměly velké šéfy vyhazovat své tyranské
podšéfy. Takové nestvůry si většinou dobře vědí rady s hospodářskými
výsledky, a proto jim vyšší šéfové dávají volnou ruku. Chcete-li na ně zaútočit
seshora, uvědomte si, že se pouštíte do zápasu na život a na smrt.
Dobrotivý
diktátor
Připadáte si
někdy v práci jako ve škole, protože vám šéf svým manažerským stylem
připomíná profesora sociologie? Pracujete-li pro takového člověka, pak jste
snad již pochopili, že existuje jen jeden profesor, který je zodpovědný za tuto
,,třídu“, který je vybaven veškerou pravomocí. Nenabízí-li manažerské školení a
ani kultura podniku žádné jasné modely vedení, lidé bývají naklonění používat
ty modely, které už znají. Mnohým manažerům se kromě rodiny nabízí jako model
školní třída, jejíž organizační strukturu nejlépe znají. V čele takových
,,školních tříd“ obyčejně stojí benevolentní diktátor, který je nedílnou
součástí podniku. Takový profesor si jasně uvědomuje svou odpovědnost vůči
,,studentům“ a často je ujišťuje poznámkami typu: ,,Zajímá mne názor každého“,
,,Moje dveře jsou vždy otevřené“, nebo ,,Jsme tady jako jedna velká rodina“.
,,Dobře
vypracovaný úkol“ je pro ně důležitější než praktičnost a efektivita.
Odskočí-li si
takový profesor, může klidně odejít i ,,celá třída“. Vždyť za jeho
nepřítomnosti by stejně nikdo nic nevěděl.
Vzhledem ke
svému perfekcionalismu věří, že právě oni jsou ve všem nejlepší. Jakékoli
vlastní chyby na ně tak těžce a osobně doléhají, že raději nikomu nedávají
možnost se jich dopustit.
Někdy vládne
v podniku celý ,,profesorský sbor“. V takovém podniku můžete očekávat
vznik silných konfliktů kvůli malichernostem, kariéristické třenice, jimž
padají za oběť méně chápaví žáci.
Pochopte, že se
musíte dostat do přízně učitele.
Klaďte otázky,
ale své názory si nechte pro sebe. Uvědomte si, že člověk, o kterém je řeč,
vidí svou manažerskou úlohu v předávání znalostí a svou autoritu často
vidí právě v těchto znalostech. Budíte-li dojem, že toho víte
,,přespříliš“, může se profesor cítit vámi ohrožen.
Vyvarujte se
jakéhokoli útoku. Profesorští manažeři obvykle přeceňují své vlastní ego.
Jsou-li napadeni, zejména před skupinou lidí, ztrácejí rozvahu a začínají jednat
zcela iracionálně.
Budete-li mít na
paměti, že svému panu učiteli nemáte odporovat a pečlivě jednat podle všech
instrukcí, můžete se dostat i do čela třídy. Vzorní žáci mají vždy na růžích
ustláno.
Lidé ze světa
obchodu většinou mluví několika různými jazyky. Abyste spolupracovníkům
rozuměli, musíte vědět, jakým jazykem mluví, musíte si umět tento jazyk
přeložit. Neumíte-li to nebo to umět nechcete, pak těmto neandrtálským skřetům
nikdy neporozumíte. První jazyk se kterým se musíte seznámit a naučit se ho
dešifrovat je kódovaná mluva, kterou soutěživci používají ve styku
s lidmi, kteří mezi ně nepatří. Buď s těmi mimo podnik nebo i
s domácími nesoutěživci – jazyk tiskového oznámení.
a) Jazyk
tiskového oznámení
- všechno,
včetně kritiky, se prezentuje různými stupni pozitivního vyjadřování
- vším co říkáte
o sobě a o své společnosti ukazujete, že vaše činy jsou motivovány jen těmi
nejušlechtilejšími pohnutkami
- nic
negativního nepřipouštíte, protože nic negativního nebylo řečeno
Připouštět si
jakékoliv pochybnosti, chyby nebo nedostatky znamená v jistém smyslu totéž
jako tyto vlastnosti na sebe přivolávat. V tomto smyslu je žádoucí, aby
vedoucí pracovník tyto ,,slabosti“ popíral.
Je-li váš šéf
soutěživec, pak zpravidla nedopustí, abyste si mysleli něco negativního o jeho
vlastním šéfovi (o vašem vyšším nadřízeném) Nanejvýš na vás vyvalí oči a řekne:
,,Dobrá, ale…“ a po odmlce pronese nějakou pozitivně znějící frázi, nebo pokrčí
rameny a řekne: ,,Sami víte, jaký je.“
Soutěživci
mívají jisté pravomoci, a proto bývají emocionálně uzavření a vyhýbají se
přímému sdělování svých myšlenek a pocitů. Nahoře je totiž opravdu pusto.
Soutěživci
většinou nevyslovují chválu lidem, které
opravdu respektují, protože takové lidi považují za soutěživce, kteří nepotřebují
slovní poplácání po zádech.
Pro většinu lidí
je však pochvala důležitá. Takoví lidé si ani neuvědomují, že komplimentem
někdy bývá samotná absence chvály.
I na poradě
profesních kolegů však existují jistá témata, kterým je lépe se vyhnout.
Vyhněte se oslovení jménem, osobnímu obviňování
nebo narážkám na něčí nemorálnost. To by se k vám pak vrátilo jako
bumerang. Jsou věci, o kterých můžete mluvit jen s blízkými přáteli nebo
s lidmi, kterým věříte. Pro takové lidi si nechte diskuse o svých
pocitech, pochybnostech nebo nehotových úvahách.
Manažeři, kteří
si myslí, že existuje spousta věcí, do kterých zaměstnancům nic není, nemohou
očekávat, že se toho od svých lidí hodně dozví. Speciálně důvěřivci si myslí,
že pod pokličkou se drží jen takové věci, za které se lidé stydí.
Porozumění šesti
tajemství
1. Všechno má na
sově visačku s cenou
Aby vedení
pustilo peníze, musí existovat nějaký způsob, jak jiné peníze vydělá nebo
ušetří. Zajímají se jen o tabulky, čísla a grafy. Když nevidí čísla, řeknou si:
,,To určitě není nic pro nás. Kde jsou čísla?“
2. Nikdo vám
neprozradí tajemství vaší společnosti
Je nesnadné
přimět šéfa, aby o těchto věcech mluvil se zaměstnancem. Od soutěživců se
očekává, že stráví větší část svého času na poradách jednáním s jinými soutěživci
a tím, čemu se mezi soutěživci říká ,,řídit chod společnosti“. Vlastně práce a
řízení lidí se smrskne jen do volných chvil mezi jednáním, sestavováním návrhů
a poradami na vyšším vedení. Soutěživci se nemohou ohánět nevinností a
neznalostí systému, typickou pro důvěřivce. Pro soutěživce je nejdůležitější
mít dostatek rafinovanosti a samostatně získaných znalostí. Jen pak je schopen
pracovat v rámci systému. Soutěživci často vidí ve vlastních důvěřiveckých
postojích pochybnosti a slabosti, které v sobě musí potlačovat a před
ostatními je skrývat.
3. Žádné
zásluhy, žádnou pilnou práci nelze změnit
Hodnotící
formuláře jsou většinou jen papírovým podkladem, který ospravedlňuje již dříve
učiněná rozhodnutí. V každé společnosti jsou důležité jisté konkrétní
druhy chování a jisté výsledky práce. Podaří-li se vám je vystihnout, můžete
ignorovat mnoho jiných věcí. (např. ztratit nějaký ten čas se soutěživci
z vyššího vedení)
4. Zdání je
důležitější než skutečnost
Jedna oblast,
kterou nemůže pravý soutěživec zanedbávat, je znalost investic. Musí vědět o
akciích, obligacích, o zboží, výměnných fondech a peněžních trzích. Ve světě
soutěživců se v konečných důsledcích nejedná o řízení lidí, ale peněz.
5. Pochybnosti
si nechte pro sebe
Nikým se ve
společenském světě neopovrhuje více než nerozhodnou a přespříliš závislou
osobou, za kterou musí neustále někdo stát a říkat jí, jak dobře pracuje.
Manažeři mohou
mluvit o pozitivních podnětech, ale praví soutěživci si musí to pozitivní brát
sami ze sebe.
Všichni potřebujeme
pochválit a někdy se všichni cítíme ohrožení a ztrácíme jistotu, ale zákon
chování soutěživce říká, abychom se s tím svěřovali jen těm opravdu
nejbližším.
6. Ve všem je
politika
Ve většině
společností existují nepsaná pravidla v těchto věcech:
PRODUKTIVITA:
,,Ty sám jsi svou hospodářskou bilancí: vykážeš zisk ve všech nákladových
položkách. Ti, kdo tyto kvóty nebudou plnit, nenaleznou útočiště
v zaslíbené zemi.“
TEMPO: ,,Ty
budeš mít stále co dělat,“ neboli ,,Ty budeš přesný a promptní v plnění svých
základních ukazatelů“, nebo ještě jinak ,,Mělo to být hotové už včera“, nebo
,,Nebudeš nic odkládat a uděláš to právě teď.“
PRIMÁT PRÁCE:
,,Tvá společnost bude alfou a omegou tvých slov i činů. Jiné závazky, které
můžeš mít, tě nebudou odvracet od svěřené práce. Nevydržíš-li takové dusno,
vypadni z kuchyně“, neboli ,,Budeš vyvážený jedinec: budeš mít zaměstnání,
rodinu a lidskou komunitu.“
PŘESNOST: ,,Tvá
čísla budou sedět až po osmé desetinné místo.“ Nebo-li: ,,Bude stačit pracovat
tak přesně jako pro vládu.“
UCTÍVÁNÍ: ,,Toto
je společnost, která ti platí mzdu, buď ji budeš milovat, nebo ji opustíš.“
POSTOJ
K AUTORITĚ: ,,Neurážejte služebně starší, protože manažerské způsoby jsou
nad možnosti chápání běžných smrtelníků.“
ETIKA: ,,Budeš
se chovat čestně“, nebo ,,Budeš vzbuzovat dojem čestnosti,“ nebo ,,myslete jen
na to nejposvátnější přikázání: Miluj svou hospodářskou bilanci jako sebe sama.
Všechna ostatní přikázání jsou diskutabilní.“
Zúčtovatelnost:
,,Nevytahuj se, neboť tvé prohřešky se ti jednou vrátí.“ – nebo - ,,Tvé chyby
se vznášejí mezi Tebou a nebem, neboť na tomto světě Tě nikdo nebude
kontrolovat.“ Pravidla 2 až 10 neplatí od dvanáctého patra výše.
ZPŮSOBY: ,,Budeš
vystupovat pozitivně, profesionálně a manažersky svým oblečením, svým slovem,
svým myšlením i svým činem“ – nebo - ,,Jsi-li hvězda, pak si můžeš dělat, co
chceš.“
DŮVĚRNOST:
,,Nevystavuj na veřejnosti špinavé prádlo společnosti.“ ,,Tvé myšlenky musíš ve
všech věcech sdílet jen tomu, kdo je nutně potřebuje.“ ,,Nebudeš dráždit
důvěřivce.“
KREATIVITA:
,,Budeš posuzován podle svých nápadů, nech tyto nápady dozrát“ – nebo -
,,Nebudeš příliš vybočovat z kolejí.“
PEVNOST: ,,Nikdo
tě nebude postrkovat sem, tam.“ – nebo - ,,Udeří-li tě někdo seshora na jednu
tvář, nastav mu i druhou tvář.“
ZAMĚSTNANECKÉ
VZTAHY: ,,Povedeš spokojený tým.“ ,,Udržíš si respekt svých lidí“ – nebo -
,,Oblíbenec má poslední slovo, týmoví hráči budou mít méně cifer na výplatní
pásce.“
VZTAHY
S VEŘEJNOSTÍ: ,,Ten, kdo napíše něco špatného do novin, bude vykázán
z Jeruzaléma.“
ODPOVĚDNOST
K ZAMĚSTNANCŮM: ,,Na vavřínech svých dávných bitev můžete odpočívat až ve
svém stáří.“ – nebo - ,,Co jsi pro nás nedávno udělal?“
,,Carl nikdy
nenastaví rád svou laťku příliš vysoko, protože pak nemusí být zklamán. Ucházet
se o vyšší postavení? V žádném případě. Stejně by je nikdy nedostal, tak
proč se zbytečně vystavovat riziku, že bude přede všem i odpálkován? … Pro lidi
Carlova typu je zklamání nejhorší věcí. Dělají téměř všechno pro to, aby se mu
vyhnuli. Za těchto okolností mívají tito minimalizátoři neúspěchů tendenci
k sebepodceňování. Často dávají raději přednost bezpečí důvěřivce, než aby
riskovali, že je soutěživci vyloučí ze svého středu.
Maximalizátoři
úspěchu mají na druhé straně tendenci k optimistickému myšleni:
,,Teď vím, co
musím udělat, abych příště vyhrál.“
,,Kdo nic
neriskuje, nic nezíská.“
,,Teď to bolí,
ale dostanu se z toho.“
Zkoušejí a
narážejí na neúspěchy. Tím se učí přijímat neúspěch jako něco specifického a
dočasného. Nikdy neřeknou: ,,Já jsem tak nešťastný.“ Vypěstují si celý arzenál
myšlenek a chování, který jim pomáhá vyrovnat se s nedostatky. Jediný
způsob, jak toho dosáhnout, spočívá v konfrontaci s takovými
těžkostmi.
,,Soutěživec se
musí vzdát potřeby chvály.“
Soutěživec
nevěří ve chválu a speciálně nevidí potřebu chválit jiné soutěživce. Často
soutěživci nechválí někoho, koho zvlášť uctívají, protože si myslí, že ta osoba
má stejné vlastnosti jako oni, a proto
žádnou chválu nepotřebuje. Navíc považují každého, kdo o chválu stojí (nebo
z ní má zjevnou radost) za stavově nižšího člověka, který se jistě nehodí
pro manažerství.
Existuje-li
nějaké tajemství pro udržení ,,dvoukariérové rodiny“ v normálním stavu,
pak je to jistě komunikace: rozhovory, plánování a rozhodování, kdy a jak
hodláte co udělat, ať už se jedná o věci, které dělat musíte nebo jen chcete.
Někdy se však musíte rozhodovat nekompromisně.
Buďte velice
opatrní. Podle toho, co předvedete za prvních šest měsíců nového zaměstnání,
můžete být posuzován po celý zbytek vaší kariéry u této společnosti.
Soutěživci, kteří jsou nad vámi, vám záměrně připravují jisté situace a
sledují, jak na ně budete reagovat. Je to všechno tak osobní a tyto rituály
jsou pro ně velmi důležité.
Mnoho lidí si
myslí, že budou v novém zaměstnání úspěšní, oslní-li ostatní leskem své
osobnosti. Ve skutečnosti není nikdo během inicializačního období na váš lesk
zvědav. Chtějí, abyste jim ukázal, že si ceníte zkušeností a znalostí skupiny.
Za žádných okolností je nesmíte poučovat, jak si mají v práci počínat. Až
se vás lidé ze skupiny začnou ptát na váš názor, znamená to, že vás začínají
považovat za svého člověka. Pokud se vás však neptají úplně vážně, nesdělujte
jim své názory. Pak teprve bude manažerská mystika pracovat ve váš prospěch.
Ukažte, že snesete žertovné narážky a že je dovedete oplácet. Šprýmování, které
je dalším všeobecným inicializačním rituálem, bývá nejoblíbenější na dílnách,
ale dělá se i v zasedačkách správních institucí.
