(autor: Shajen Joy Azizová, Demian Lichtenstein)
Když se dnes ohlížím zpátky, chápu, že být starší a mít víc
životních zkušeností, po takové sérii událostí bychom si uvědomili, že velká
propast, která mezi námi vznikla, je ve skutečnosti silné – byť negativní –
pouto. Kdybychom lépe rozuměli světu, v němž žijeme, došlo by nám, že
žádná odloučenost neexistuje. Náš problém spočíval v tom, že jsme se
ocitli ve smyčce nezdravé emocionální vazby.
Když jste vnímaví a přizpůsobiví, dokážete zvažovat
možnosti, které se vám nabízejí, a souznít s vibracemi vesmíru, které
kolem vás plynou.
Otevřít se možnosti, že je ve vás něco mocného, může být
docela jednoduché. Může být, ale nemusí. Mockrát lze život změnit už prostě
jenom tím, že si začneme uvědomovat, na co myslíme. A začneme myslet na něco
jiného. Ale to není pokaždé snadné. Možná jste v životě už vytrpěli tolik,
že pochybujete, jestli jste se vůbec měli narodit. Chcete něco slyšet? My nade
vší pochybnost víme, že vy (ano, přímo vy osobně) jste byli stvořeni, abyste
zažívali radost, spokojenost a pocit, že někam patříte. To neznamená, že
objevit dar bude hračka, ale dovolte si trošičku se tomu vědomí poddat a nechte
v sobě poslední větu chvíli znít. Nesmíte zapomínat, že vnímání znamená
také flexibilitu. Znamená to, že jste ochotni pustit své naprogramování a
změnit očekávání toho, kým a čím jste.
Když jsem vyrůstala,
mívala jsem pocit, že na tuto planetu ani nepatřím. Jako bych byla nějaká
anomálie. Připadala jsem si tolik osamělá a odpoutaná od ostatních a taky jsem
byla hrozně smutná. V hloubi duše jsem věděla, že jsem předurčená
k něčemu víc, než co se mi zatím v životě nabízí. Jenom jsem tomu ze
začátku nedokázala věřit. Potom ve mně ty pocity eskalovaly. Začala jsem cítit
zlobu, která mi říkala, že se něco musí změnit. Snažila jsem se ji pochopit a
uvědomila si, že potřebuju obecně víc vnímat a klást otázky. Začala jsem
pátrat. Začala jsem se ptát. „Kdo doopravdy jsem? Jaký je můj úkol?“ Všimla
jsem si taky, že při otázkách, které člověka zbavují síly a moci („Proč se mi
to děje?“), cítím bolest. Ale když jsem kladla otázky e sféry vyšších vibrací
(„Za co jsem vděčná? Koho miluju? Jak mohu sloužit?), odhalovaly mi úžasné
příležitosti.
Kvalita našeho života je přímo úměrná kvalitě otázek, které
klademe. Vytváříme si to, co říkáme.
Dechové cvičení 4 x 4
K tomuto cvičení si najděte tiché a pohodlné místo.
Můžete se posadit nebo si lehnout, jak vám to vyhovuje. V jakékoli pozici
se však snažte mít záda rovně.
Nyní se prosím čtyřikrát zhluboka nadechněte.
1. Když vdechujete nosem, počítejte do čtyř.
2. Na čtyři doby dech zadržte.
3. Na další čtyři doby vydechujte ústy.
4. Na čtyři doby dech opět zadržte. A celé opakujte.
"Snažte se uchovat myšlenky pozitivní, neboť myšlenky se
stanou vašimi slovy. Snažte se uchovat slova pozitivní, neboť slova se stanou
vaším chováním." /Gándhí/
Nějakou dobu trvá, než se zbavíte naprogramování, jakého se
vám dostalo. To nezmizí přes noc. Výzkumy ukazují, že proces vyžaduje třicet
dní nepřerušovaného disciplinovaného úsilí, než se zvyk zabuduje do života.
Barbara de Angelis: Hodně z nás odvrhuje to, co můžeme
nabídnout, protože nevidíme způsob, jak bychom si tím měli vydělat peníze, a
ani nám to nepřinese slávu nebo nezíská pozvání do televize. A tak věříme, že
žádná vliv nemáme. Ale vliv, to je ve skutečnosti všechno, co světu každý den
předvádíme. Ať si to uvědomujeme nebo ne, ať se vám to líbí nebo ne, ten vliv
máte už teď jenom tím, že jste. Může to být vliv dobrý i špatný, velký i malý,
ale máte vliv na každého, kdo vás vidí, cítí vaši přítomnost nebo vás dnes
slyší. Takže otázka nezní, jestli vůbec máte vliv, nýbrž jaký.
Dechové cvičení 4 x 4, 2. část
Dopřejte si okamžik, abyste se zklidnili a začali vnímat
přítomný okamžik, svůj dech i svoje tělo. Udělejte si cvičení 4 x 4, které jsme
ukázali na straně 105, ale tentokrát následujícím způsobem:
1. Vdechujte vnímání a přijímání, vydechujte všechno, co vám
brání.
2. Vdechujte pružnost, vydechujte sevřenost.
3. Vdechujte svoje záměry k cestě, jakou se ubíráte.
Při výdechu ze sebe dostávejte všechny pocity, které vašim záměrům brání.
Zbavujte se starostí o to, jak se co stane.
4. Vdechujte pozornost a soustředění na to, co vás činí
šťastné. Zadržte dech a ještě na chviličku vnímejte podstatu své životní síly.
Vydržte …, držte … a teď povolte. Vnímejte, jak jste v tomto okamžiku plní
života. Všimněte si své mysli, těla i emocí. Zapište nebo zakreslete si pocity,
vjemy či myšlenky do deníku. Toto je přítomnost vaší přítomnosti.
"Musíme konat, stejně jako musíme cvičit. Naučíme se to
jedině tak, že to budeme provozovat. Ať máte jakékoli dary, budou vyžadovat
určité úsilí, disciplínu a trochu učení."
/Jack Canfield/
Jak jste už určitě pochopili, konání nebude mít ten správný
smysl, dokud neuděláte i předcházející dva kroky: nebudete vnímat a nebudete
mít záměr. Máte-li jasný záměr, můžete přeměnit negativní energii v mocnou
pozitivní akci, která vybuduje základy sebeúctě a důvěře ve vlastní vyjádření i
schopnost vést. Jakákoli akce je lepší než nedělat nic, protože i chyba vás
může postrčit dál.
Například zákon přitažlivosti vám nikdy nemůže přitáhnout
to, po čem toužíte, dokud aktivně nepřeprogramujete myšlení a emoce a nejste
ochotní vložit energii do toho, co si chcete přivést do života. Mozek je jako
veliký sval: čím víc ho používáte k dosažení konkrétního cíle, tím je
silnější a tím víc si vytváříme možnost, že jím přilákáme, co chceme.
Rick Mars: Zapomeňte na slovo „nemůžu“. Bavil jsem se
s lidmi po celém světě a znovu a znovu jsme naráželi na tohle slovo.
„Nemůžu to najít. Nemůžu to udělat. Nemůžu to zvládnout. Nemůžu tohle, nemůžu
tamto.“ Rád bych vám teď prozradil malé tajemství. Když jste byli děti, žádné
nemůžu neexistovalo – tady nejde o to, že nesmíte lézt do výšek nebo sahat na
horká kamna. To je něco jiného. Neříkejte, že nemůžete, ale něco udělejte.
Možná to nebude správný krok, ale to nepoznáte, dokud ho neuděláte. Abyste
našli svůj dar, musíte konat. Pohybovat se kupředu. Jestliže vám tento krok
nepřinese dobrý pocit ani se k němu nepřiblíží, asi jste se vydali špatnou
cestou.
Sir Ken Robinson: Jestliže děláte něco, s čím se
správně neztotožňujete, může vám i pět minut připadat jako hodina. Ale
děláte-li činnost, která je přímo součástí vaší osobnosti a pohlcuje vás,
hodina vám může připadat jako pět minut.
Mary Manin Morrisseyová: Stačí, když budete věnovat
pozornost tomu, co máte rádi, a aktivně se pro to rozhodovat. Všimnete si, že
ve chvíli, kdy naplňujete svůj dar, se cítíte živější, zaujatější a jako byste
se přesně pro toto zrodili.
Penny Pierceová: Když objevíte svůj dar, nemusíte se ke
štěstí pracně propracovávat. Vy šťastní proste jste. Cítíte důvěru. Slyšíte
hlas své duše, který proniká na povrch a naviguje vás na vaší cestě. Přináší
vám, co potřebujete. Spojuje vás s každým, koho potřebujete.
Christine Stevensonová: Musíme jít za tím, co nám přirozeně
dodává radost, a odehnat vnitřního kritika, který nám špitá: „Nejsem dost
dobrý.“
Tak začněte konat. Někdy se věci vyvinou přesně tak, jak
jste chtěli. Někdy ne. Přesto i v tom druhém případě dostanete cenné
poučení. Když začnete konat, mohou se stát pouze dvě věci: buď (1) dostanete
to, co chcete, anebo (2) se naučíte něco nového. Začnete tudíž konat a pak
zhodnoťte vykonané dílo. A na základě toho, co jste se naučili (jsou tu dvě
možnosti: „Tuhle věc chci dělat víc, protože funguje,“ anebo „Tohle tak docela
nefunguje, takže jak to můžu upravit, aby to zabíralo líp?“), konejte znovu. A
potom znovu hodnoťte. A dál konejte. Tenhle koloběh udržujte stále v chodu
a nepřestávejte se soustředit na to, kam chcete dojít.
Vesmír odpoví na váš záměr tím, že vám dovolí sklízet, co
jste zaseli. Je to jako starat se o zahrádku. Čím víc lásky a péče jí dáte, tím
větší máte šanci na úspěšnou sklizeň. A stejně se musíme starat o svoje dary.
Odtud se berou rčení: Jak nahoře, tak i dole.
Negativita, kterou cítíte, je přesně ta negativita, kterou
jste sami vydali.
Michael Bernard Beckwith nás učí, že naše myšlenky jsou
mentální energie. Terry Tillman říká, že energie následuje myšlenku – na to
bychom měli pamatovat. Každá malá změna zaseje semínko, které může vykvést a
přinést plody. Proto je nezbytné, abychom si neustále uvědomovali, jaká semínka
zaséváme. Jestliže chcete sklízet ovoce, jímž nakrmíte rodinu, pozdvihnete
lidstvo a vytvoříte něco prospěšného, musíte zasévat lásku, radost, přijímání,
mír, vděčnost, harmonii, pochopení a soucítění. Musíte o něco pečovat. A
nesmíte sázet semínka cynismu, rezignace, zoufání, zloby, roztrpčenosti, zlosti,
strachu, pochyb a obav.
Prvním stadiem je naučit se dávat. Lidé dávají, aby něco
dostali na oplátku. Jak rosteme a zrajeme, uvědomujeme si, že žijeme proto,
abychom dávali. To je naše životní poslání. Když začneme sdílet svůj dar,
vesmír odpoví a svět nám začne dávat svoje plody mnohem snadněji. Proč?
Nevzpíráme se. Nesnažíme se od něj něco „získat“, my se naopak dělíme.
Kdybych chtěl jenom dostávat, vzpíral bych se přesně tomu,
po čem toužím. Takže rozvíjím svůj dar tím, že buduji vlastní já a pěstuji to,
co je mi dáno do vínku.
