ECCE HOMO

(autor: Friedrich Nietzsche)

,,Nejvýmluvnější svědectví tu podává zjevná neschopnost lidí přijmout vlastní osud a produktivně se s ním vyrovnat, očividný sklon k sebelítosti a s tím spjatá touha rozhodovat, co si člověk zaslouží a co mu přísluší na straně jedné, a stejně tak pronikavá traumatizace, pocity viny a vlastní nedostatečnosti a hříšnosti, postihující právě ty, kdo by měli být nositeli životního rozvoje a vzestupu.“

Lidé jsou nezpůsobilí dospět/dozrát

-          hlavní příčinou je zpovrchnění života, falešné pojetí výchovy/vzdělání atd. a zejména chybně zakořeněné duchovní tradice (kritika křesťanství)

-          na počátku této ,,tradice“ stál Socrates se svojí rovnicí ROZUM = CNOTS = ŠTĚSTÍ (takže za ,,správným“ poznáním následuje i ,,správné“ jednání), neboli rozpor mezi instinktem a myšlením

-          hlavní směr má určovat instinkt (tak tomu bylo odpradávna), rozum má mít pouze jakousi výstražnou úlohu

-          kontrast mezi světem ,,pravdy a spravedlnosti“ (jak by to mělo být) a mezi ,,běžným lidským světem“ (jak to je)

-          člověk se příliš orientuje na to, co je dobro a zlo a dle toho soudí/vylučuje/stanovuje měřítka/tvoří zbytečné bariéry, přitom ot. zní: ,,Co je ve skutečnosti dobré a co špatné?“

-          na první místo nelze klást POHODLNOST A SNESITELNOST ŽIVOTA/BEZPEČÍ ale ŽIVOTNÍ SÍLU, ZDROJE SÍLY, ZPŮSOBILOST TVOŘIT, ODVAHU A TVRDOST (morálka a moralizování tyto elementy oslabují předsudky a iluzemi)_dochází tak k protikladu vědění*moudrost

-          člověk postrádá schopnost žít jako dítě (ke všemu přistupovat nezáludně, bez paměti, se schopností začínat stále znovu, hrát si naplno a bez rezervy)

-          člověk nesmí propadat ustaranosti a představě, že obživa je životním úkolem, musí se naučit chápat vše, co se událo nikoli jako uzavřené cosi, nýbrž jako podnět a příležitost životního vzestupu a tvořivosti

-          zaobírá se otázkou, zda honba za ,,pravdou“ přináší opravdové a neiluzivní poznání a zakládá životní moudrost nebo plodí jen fanatismus, který agresivitou maskuje vlastní slabost a sterilitu!?

-          životu vládne náhoda, se kterou je nutno bojovat usilováním o smysl ALE smysl má jen to, co dokážeme vytvořit (musíme se obejít bez iluze, že najdeme nějaké záruky, na které lze přenést odpovědnost za existenci a platnost smyslu)

-          největší slabostí je neschopnost přijmout vlastní úděl _ pocity ukřivděnosti, sebelítosti, neschopnost radovat se ze života, všechny způsoby útěku před tím (např. fanatismus)

-          ,,Každá láska myslí na okamžik a na věčnost, ovšem nikdy ne na délku.“

-          ,,V základu usilování o smysl nacházíme zkušenost, že svět jako celek nemá cíl ani smysl.“ (je to koloběh) _ je důležité světu nepřikládat nelidskost/nemorálnost a tím si protivit vůli k životu, musíme v sobě najít dostatek moudrosti a síly si přiznat, že svět není dokonalý a nenechat se tím frustrovat _ nám nepřísluší, abychom v okruhu těchto události prováděli soudy a výběr z morálního či jiného hlediska

-          člověk je pohlcen vlastní netrpělivostí (čas = plodnost/pohyb/změna/dění – nikoli však za každou cenu pokrok)

-          čas představuje nebezpečí (člověk je pohlcen strachem ze smrti/pomíjivosti, ale také tím, co bylo a co si vlečeme jako kámen - popíráme tím tak vlastní svobodu)

-          Úkolem lidské zralosti je ,,vykoupit minulost“ a učinit z ní to, o čem člověk svým počínáním vyhlašuje: ,,tak jsem tomu chtěl“. (opravdu vyloučit minulost dokážeme jen z největší síly přítomnosti)

-          jen takto se posléze naučíme, že v životě tolik nezáleží na tom, odkud přicházíme, že rozhoduje zejména kam jdeme a k čemu míříme

-          každý pád je šťastný (taktéž každá ,,válka“)

,,Abys žil sám, musíš být zvířetem nebo Bohem.“ /Aristotelés/ -  ,,Filosof musí být obojím.“

,,Chci jednou pro vždy mnohé nevědět, moudrost určuje také meze poznání.“

,,Pomoz si sám, potom ti pomůže každý.“ (princip lásky k bližnímu)

,,Jsou případy, kdy jsme my, psychologové, jako koně a zmocní se nás neklid: vidíme míhat se před sebou své stíny. Psycholog musí, aby vůbec viděl, od sebe odhlédnout.“

,,Žít znamená být dlouho nemocen.“ (mudrci jsou úpadkové typy/dekadenti, tím pádem nemoudří)

,,Zdá se mi také, že i nejhrubší slovo, nejhrubší psaní, je dobromyslnější, slušnější, než mlčení. Těm, kteří mlčí, nedostává se skoro vždy jemnosti a zdvořilosti srdce, mlčení je námitka, něco spolknout nutně kazí charakter i žaludek. Všichni mlčenliví jsou dyspeptičtí.“

,,Kdo neumí vkládat svou vůli do věcí, ten do nich klade alespoň smysl, tzn. věří, že už v nich vůle je.“ (princip ,,víry“)

Psychologova kasuistika

To je znalec lidí: k čemu je vlastně studuje? Chce nad nimi dosáhnout malých či velkých výhod – je politikem! Politik je také znalec lidí a říká, že tím nesleduje nic pro sebe, že je maximálně neosobní. Podívejme se na to blíže! Snad chce dokonce ještě nějakou horší výhodu: cítit se nad lidmi povýšen, smět na ně shlížet a už se s nimi nezaměňovat. Tento ,,neosobní“ člověk pohrdá lidmi, psycholog je jeho humánnější odrůda, ať to vnějškově vypadá jakkoli.