RYTÍŘI VERSUS PRINCÁTKA ANEB ŽENY, KTERÉ TAHAJÍ KAČERY

(autor: Erika Daňková)

Nudíte se? "Kupte" si přerostlé děcko! Rozmáhá se nám tu totiž zajímavý fenomén - s postupující emancipací žen a úměrně tomu klesající hladinou testosteronu opačného pohlaví, stávají se trendem tzv. matko-synáčkovské vztahy.

Model je vesměs vždy obdobný. Ženská, která ztratila víru v nalezení vysněného rytíře a přestalo ji bavit ochočovat si další a další nevděčné trumpety, se chopí iniciativy a vycvičí si mladého opičáka k obrazu svému. Pošetilost těchhle ženštin nezná mezí. Místo, aby si počkaly na adekvátního vyzrálého partnera, který jim poskytne náležitou oporu, vrhají se do vztahů s princátky, jimž dobrovolně sehrávají roli pseudomatek. Nezáleží, jestli je mezi dotyčnými věkový rozdíl jeden či více let. Mějme na paměti, že dívky jsou odmalička mentálně vyspělejší než jejich klučicí vrstevníci. Dalo by se tedy říci, že i ve vztahu, kde jsou oba věkově totožní, je žena jistým způsobem napřed. Dle sociologických průzkumů je nejideálnější věkové rozmezí mezi partnery pět let, tedy mladší partnerka s IQ o něco vyšším než má partner, který by měl být naopak vzdělanější a profesně úspěšnější, resp. dostatečně realizovaný. 

Musí to být skutečně zvláštní naturel, má-li ženská něco podobného zapotřebí. Osobně si tento jev vysvětluji několika způsoby. Jednak, dotyčné-matky mají povětšinou společného jmenovatele – vysoký intelekt. V raném věku zkrátka nenaleznou ideální polovičku, která by jim stačila a jednak, málokterý muž dokáže využít potenciál inteligentní ženy a skloubit dva zásadní faktory – neustále poskytovat podněty k jejímu rozvoji a v kontrastu s tím ji vnímat jako dámu, křehkou, milující bytost nikoli zcela soběstačnou samostatně fungující jednotku. Většina úspěšných chlapů si tu práci prostě nedá. Mají jí dost na pracovním poli a doma chtějí jednoduše klid. Prahnou po něčem nenáročném na údržbu. Raději volí dva typy partnerek (a) pindulíny = věčně usměvavá, draze zdobená příruční zavazadla, která drží hubu a krok (b) šedé myši, nebo-li intelektuálně vcelku rovnocenné partnerky, hodné, avšak zcela neambiciózní bez chuti a zápachu, schopné celý čas trůnit doma a vytvářet svému upracovanému, znuděnému protějšku, poletujícímu někde s tou či onou milenkou, spokojené zázemí. Mimo to mi občas připadá, že si mladší partnery vybírají ženské jako svůj projekt. Jsou jistým způsobem nerealizované a dělá jim dobře (cítí se potřebnější), je-li na nich někdo určitým způsobem závislý. Milé dámy, buďte více bohyněmi! Starat se můžete, ba dokonce musíte, jen o vlastní potomstvo, ovšem partner je ten, kdo by měl pečovat o vás! Ne naopak! Má-li chlapisko potřebu se někomu vyplakat na ramínko, nechť se odebere do hospody nebo se jde proběhnout…

A tak jsou naše "matky" odkázané realizovat se na koloušcích, kterým imponuje, že klofli vyzrálou inteligentní kost, s níž tvoří zdánlivě uspokojivou symbiózu. Ona: vyčerpaná plejádou zkrachovalých vztahů, toužící po rodině, neschopná žít dlouhodobě sama, zastávající heslo: ,,Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.“; On: vystresovaný, dětinský slaboch, nezpůsobilý poskytnout zázemí a oporu mladší partnerce, neschopný, neúspěšný, líný, zbabělý, prahnoucí po klidu, jistotě a pravidelném sexu. Starší kvočna, ideálně už rovnou s vystavěným hnízdem je totiž zárukou, že po svém protějšku nebude takřka nic chtít. Bohatě jí postačí, že není sama a má s kým sdílet své přibývající vrásky. Z psychologického hlediska to má na pulce úžasný efekt – jist si svou volností, přimkne se k ,,matce“ ještě víc a její sukně se jen tak nepustí. Ostatně, zaimponovat mladšímu, méněcennému mužíčkovi je přeci mnohem snazší, než klofnout vysněnou partii. Taková zdánlivá sázka na jistotu...

Má to ale háček. Přijde čas, kdy se ze symbionta stane parazit. Vztah založený na kompromisu živí vzájemné dávání. Začne-li distribuce z jedné strany pokulhávat, nebrání druhé nic v tom, aby se poohlédla po spolehlivějším dodavateli. V normálním zdravém vztahu je v těchto náročných chvílích přirozeným pojidlem láska, ve vztahu z rozumu (v tomto případě spíše nerozumu) však nejsou zárukou soudržnosti ani děti. Sereš mě? Seru na Tebe…

Datum spotřeby ,,matek“ bývá navíc s postupujícími šedinami značně omezené. Je-li věkový rozdíl markantní, dojde na lámání chleba v otázce dítěte, které starší partnerka buď není ochotna (má-li děti vlastní) nebo nemůže mladšímu partnerovi dát. V lepším případě berou oba vztah sportovně jako dočasné povyražení a s potomstvem si hlavy nelámou, takový vztah pak lze jen kvitovat. Jedná se o formu vzájemné výměny (energie, zkušeností), tedy, proč ne. V horším případě může toto počáteční opomenutí vyjasnit si vzájemná očekávání vést až k velmi nepěknému konci. Vztah se totiž dostane do patové situace. Oba se mají rádi nebo se stále ještě milují, strávili spolu nejlepší roky, ale pro partnerku je rázem na dítě pozdě a partnera více a více frustruje představa vrstevníků nadšeně tlačících kočárky, zatímco on zeje prázdnotou. Nemyslete si i chlap v určité chvíli velmi silně pocítí tikot biologických hodin. Ne nadarmo se říká, že každý správný muž by měl zplodit syna, zasadit strom a postavit dům. V jednu chvíli, jako by mu zablikal hnízdící majáček a ta, která se momentálně namane, slízne všechnu smetanu. Nebo naopak – partnerka by už ráda založila rodinu, ovšem pulec se na to zatím dvakrát necítí.

Je-li věková hranice menší, nebo jedná-li se o pár dvacátníka a třicátnice, hošík se své ,,matky“ drží do doby, než se pochlapí a dozraje do partnerek mladších, a pak vše, s čím se naše milá "vychovatelka" přeochotně pěstila, sklidí (dodejme, že po zásluze) ta, vedle které dotyčný konečně a s láskou naplní svůj chlapský potenciál! Může se také stát, že pečovatelku přestane bavit neustále se věnovat onomu přerostlému děcku a začne sama péči a především lásku, vyžadovat. Mladého usoplence pak s radostí vymění za silnější a vyrovnanější polovičku, vedle níž se, pro změnu, ona bude cítit jako princezna a přestane se konečně chovat jako zastydlá puberťačka (dodejme, také po zásluze). Nejhorší variantou však je, když ženská neodhadne své možnosti a do usoplence se zamiluje. Několikrát jsem byla svědkem vztahů, kdy musela dotyčná, coby matka Tereza, snášet frustroidní výlevy svého ,,výrostka“ a ve snaze mu pomoci, popř. zachránit rodinu, klesala hlouběji a hlouběji, až dopadla na krabičku s antidepresivy. Vřele doporučuji shlédnout film The Roman Spring of Mrs. Stone > chuť na koloušky vás spolehlivě přejde.

Partnerky-matky totiž svému ,,děcku“ prokazují vysloveně medvědí službu a sobě také. Tento svazek není přirozený a zdravý ani pro jednoho. Že má chlapisko ,,starou“ duši a s vyzrálými partnerkami si lépe rozumí, není nic lichotivého, naopak to vypovídá o jeho nevyrovnanosti a složitém dětství - absence citu stran rodičů, dospívání bez otce nebo výrazná úloha starší sestry popř. matky. To vše doslova zpitvoří přirozené ochranitelské a vůdcovské sklony, navíc potlačené samozvanou "náhradní matkou“. Pánové by si měli volit partnerky, vedle kterých rozkvete jejich potenciál, vždyť přeci muž je obrazem své ženy! Neopírá se o ni, co by o berličku vlastní neschopnost! Jednu výhodu to ovšem přeci jen má a sice, že partnerky těchto slabošských individuí skutečně nemusejí trpět žárlivostí na mnohem mladší a krásnější ženské a to z prostého důvodu, jejich pulec na ně totiž nemá koule – jen tak neuplave. Občas se za nimi mlsně ohlédne, v rámci uspokojení svého ega se možná párkrát nezávazně spustí, ale z dlouhodobého hlediska je zcela neschopen s nimi cokoli budovat. Každá hledáme rytíře - muže statečného, šlechetného a neohroženého, o kterého se budeme moci opřít za každé situace. Usoplenec však sám oporu vyžaduje a zdravě sebevědomá dívka to velmi rychle vycítí. Je pak otázkou času, kdy dá, z vlastního pudu sebezáchovy, od něj ruce pryč. Ostatně, podle přítelkyně chlapa leckdy poznáte jeho sebevědomí... 

Samozřejmě, existují  i šťastné (velmi ojedinělé) výjimky, tedy páry, kde tvoří mladší muž a starší žena spokojenou dvojici a láskyplné souznění založené na zdravém základu – dva se potkají, zamilují, zplodí potomstvo a koexistují, dokud vztah oba naplňuje, nikoli z nouze, kdy spolu skončí, jelikož ani jeden o nic lepšího nezakopl. I přesto zastávám názor, že vztah takových jedinců mnohem dříve přejde spíše v kamarádské soužití, v němž partnerka sehraje roli, když ne rovnou matky, tak starší sestry a zástrčky v jednom a za čas stejně pocítí prázdnotu - těla i ducha.

Řečeno knižně: ,,A taková žena se nesnaží ulovit muže, ani ho vést, myslet za něj, vychovávat či opečovávat ho jako malé dítě. Nepřebírá na sebe mužovu úlohu a nechává mu prostor pro jeho vlastní aktivitu." /z článku Bohyně se nesnaží od Ivy Uhlířové/
http://www.silna-zena.cz/clanky/sebeucta-a-sebevedomi-zeny/bohyne-se-nesnazi.html