(autor: Wilfried Wieck)
"Muž se nechává milovat. Přenechává tuto starost ženě. Nechává se milovat, a sám nemiluje. Když chce i žena cítit, že ji miluje, nejraději by utekl. Připadá mu to moc těžké, " píše klinický psycholog Wilfried Wieck ve své knize Muži se nechávají milovat.
"Vždycky jsem si myslel, že muž je ve vztahu ten silnější, že je to on, kdo dokáže ženu podržet a pomoci jí. Dnes vím, že spíš opak je pravdou. Ženy jsou fixované na vztah a o muže vlastně pečují. V tomto bezpečí, které si muž dokáže vynutit, se pak může věnovat budování konkurenčních systémů, bojovat o prestiž a o moc."
"Ženy mají pravdu, muži jde vždycky jenom o jedno. To ostatní, co přitom dostává gratis, ani nevnímá... Muž ženu potřebuje skoro v každé mezilidské vazbě, kterou si dokážeme představit. Jako domácí paní se stará o jeho materiální existenci, o byt, jídlo, ošacení, čistotu a pořádek. Více než polovina žen dnes navíc podstatnou měrou přispívá i finančně k udržování životního standardu muže. Aby to všechno splnily, mají v moderním partnerství naloženu dvojnásobnou zátěž, při které jim nezbývá čas na seberealizaci. Muž je potřebuje jako matky a vychovatelky svých dětí. Žena je má vychovávat, vést, hřát, učit se s nimi...
Do závislosti na ženě se muži dostávají dříve, než se jí mohou bránit nebo o ní začít filozofovat. Muž chce po ženě úplně všechno. Je to paradoxní: Utíká před stresem a násilím patriarchálního světa, který sám vytváří. Jeho vlastní postoje a pocity se obracejí proti němu. Utíká před namáhavými úkoly do bezpečí ženské náruče. Každý k tomu má ještě navíc speciální drogu: alkohol, televizi, prášky, koníčky, kamarády, něco, čím si zvyšuje prestiž apod. Žena je ale drogou pro každého. Je dostupná vždy."
Wieck tuto mužskou závislost na ženách považuje za velmi složitý společenský problém, který nemá jednoznačného viníka. Poukazuje na kořeny této závislosti v rozmazlující výchově matek, kdy je syn pro ně malým bůžkem a je mu dovoleno vyhýbat se v životě povinnostem, kdy matky frustrované nedostatkem zájmu, citu a pozornosti ze strany vlastních manželů, dělají ze svých synů spiklence proti otcům a veškeré své city investují do vztahu se svými syny.
Kdo je tedy viníkem? Rozmazlující matky? Chladní otcové? Odkud začít toto klubko rozmotávat?
Wieck proto doporučuje ženám, aby ve svých vztazích k mužům byly terapeuticky důsledné. Co to znamená?
1. Nerozmazlovat, být nemilosrdná
Žena je nemilosrdná tehdy, když dává najevo a nazývá pravými jmény pocity jako je smutek, vztek a zklamání. Má si dát také nemilosrdně pozor na to, aby jí něco materiálně patřilo, ne aby on bohatl, a ona vedle něj chudla. Žena, která je nemilosrdná, bere ohled sama na sebe. Chce, aby o všech důležitých věcech rozhodovali spolu. Nestačí jí, aby se jí věnoval, kdy jemu se zachce, chce, aby na ni byl něžný a nešlo mu jen o jeho orgasmus. Nenechá si líbit, když je na ni hrubý. Brání se tomu, aby byla přetížená z dětí. Má svůj okruh přátel, ke kterým se může na čas uchýlit. Nežije a nedělá věci proto, aby měl muž dobrou náladu.
2. Ukázat muži, jaké dělá chyby
Žena by měla říct muži, kterými postoji ji uráží, omezuje v tvůrčí činnosti a křivdí jí. Ženám musí jít o to, aby zlepšily kvalitu svého života. Nemohou jen hýčkat svého muže.
3. Vydržet nejistotu
Nezávisle na tom, jak si muž vede, žena, která chce být důsledná, ze svých požadavků nesleví. Tím, že vydrží čekat, jak se s tím vším muž vyrovná, ho podrží. Orientace na svobodný a rovnoprávný vztah vyžaduje pružnost, která spočívá v tom, že člověk má sílu snášet delší dobu konflikty.
4. Převzít vedení
Ženy se v různých situacích častěji nechávají vést, aniž vůbec nějak zasáhnou. Jednostranně "terapeutické" ženy se často nechávají svými muži vést, třebaže ti to vůbec neumějí, protože mají cit pouze pro hierarchii. Chápavější muže poznáme podle toho, že nevyžadují tolik jistoty a nepotřebují se opírat o autority, kdykoliv si mají poradit s komplikovanější sociální situací. Berou to jako zcela normální nechat se vést, a to nejen silnějšími nebo staršími muži, ale také ženou nebo třeba dítětem. Přičemž vedením Wieck nerozumí nějaké jednostranné, bojovné nebo autoritativní vedení, ale např. vedení v určité konkrétní situaci.
5. Prolomit mužovo tabu
Věci, které jsou pro muže tabu, žena pozná podle toho, že je okamžitě nevrlý, jakmile se něčeho takového dotkne. Začne odpovídat jednoslabičně a využije první příležitosti, aby se vzdálil. Ženy v podstatě vědí, co je pro jejich partnery tabu, a takové věci obcházejí, protože muže nechtějí rozčilovat. Partnerství pak spočívá na nevyslovených pravidlech, která muž nikdy nemusel formulovat... K ochraně svých tabu má muž k dispozici obranné mechanismy. Za vzrůstající agresivitou, která následuje poté, co žena prolomila jeho tabu, by měla rozeznat potřebu lásky. Přesto by neměla tento "symptom" omlouvat.
6. Uvědomit si vlastní nedůslednost
Nic nepožadovat a neumět říct "ne" patří k nedůslednostem, které musí žena sebekriticky zpracovat, chce-li mít nějaký vliv. Sem patří otázka : "Kdo jsem?"
7. Vybojovat si vlastní sebeúctu
Aby žena mohla pomáhat druhým, musí si vážit sama sebe. Mít pocit, že pro někoho něco znamená, že něco umí, že má sílu, že dokáže s něčím pohnout. Sebeúcta znamená, že je žena samostatná, a že to muž vidí. Podaří se jí to, když má dostatečný zájem a uspokojení z toho, co bezprostředně nesouvisí se vztahem, o který jde. Žena nemůže odstraňovat slabé stránky svého muže a čekat za to od něj uznání. Pokud má žena vlastní sebeúctu, dá muži volnost a nebude se pokoušet ho manipulovat ve směru, který je pro ni přijatelný.
8. Umožnit mu, aby se od ní něčemu naučil
Protože muži většinou nejsou schopni emočního růstu, pohrdají jeho významem v životě ženy. Od muže, který jí brání v rozvoji, se žena musí odpoutat. A čemu se muži musí od žen naučit? Ženy se vyjadřují konkrétněji, jsou osobnější a přímější než muži. Ženě jde víc o druhé lidi. Žena neskrývá své vlastní slabiny. Myšlení ženy není analyticky abstraktní, nýbrž vícevrstevnaté, integrované a emočně intuitivní. Chápe celek, a ne - jako myšlení mužů - jenom detaily. Nepohybuje se mezi buď, anebo, není černobílá a strnulá. U ženy nestojí v popředí normy a pravidla, nýbrž pružné reagování a rozvoj. Její činnost se soustřeďuje na menší skupiny, je tolerantnější k odchylkám, nejde jí o nakupení moci, nýbrž o urovnání konfliktů, navíc umí lépe improvizovat, učit se, je větší individualitou.
Je zřejmé, že všechny ženy nemají výše uvedené kvality a ne všichni muži se nechovají přesně tak, jak Wieck popisuje ve své knize. Nutno podotknout, že Wieck popisuje jen určité procento nedospělých mužů, kteří jsou často díky maskuliním znakům pokládáni naší společností za supermužné, ale vlastně nikdy nedosáhli pravého mužství, kterým je vnitřní zralost a moudrost, včetně schopnosti být dobrým otcem. Jedná se vlastně o nezralé děti, slabochy - což jim v našem světě nebrání být úspěšnými v zaměstnání, v politice, být opěvováni pro sportovní výkony či pro něco jiného. Díky tomu, že jsou ženy v posledních letech silnější a sebevědomější, ubývá i těch projevů mužského chování, o kterých tu byla řeč. Podstatné je nehledat viníka, ale hledat v našich vztazích cestu k ozdravění. Protože jen v rovnoprávných a citově naplněných vztazích, v nichž se budou otcové podílet rovným dílem na výchově svých dětí, mohou vyrůst synové, kteří už ženu nebudou zneužívat jako drogu. (zdroj: https://www.facebook.com/Vztahy-165520587151076/?fref=ts)
