(autorka: Katie Byron)
Nikdo nedokáže kontrolovat své myšlenky,
ačkoli někteří lidé tvrdí, že se jim to podařilo. Nenechávám své myšlenky jít –
přistupuji k nim s porozuměním. Pak ony nechávají jít mě.
Myšlenky jsou jako vánek nebo listy na stromech
či padající kapky deště. Vypadají tak a díky otázkám se z nich mohou stát
naši přátelé. Hádali byste se s kapkou deště? Dešťové kapky nejsou osobní
a myšlenky také ne. Jakmile jednou přistoupíte k nějaké bolestné představě
s porozuměním, další setkání s ní už shledáte zajímavým. Co bylo
noční můrou, bude jenom zajímavé. Až se ta myšlenka objeví příště, budete se jí
třeba smát. A později si jí možná už ani nevšimnete. V tom spočívá síla
toho, že milujete to, co je.
Každý je svým zrcadlovým odrazem – vaše
vlastní myšlení se k vám vrací.
Kdybych se chtěla modlit,
modlila bych se takto:
,,Bože, ušetři mě touhy po lásce,
souhlasu a uznání.
Amen.“
Žádné komentáře:
Okomentovat